Jak jsme pobývali na alpínské výzkumné stanici

Kloužeme po namrzlém povrchu, občas se boříme do sněhových závějí. Vybraným šťastlivcům se noha tu a tam zanoří do jednoho z potůčků ukrytých pod sněhem. Po dni na ledovci, několikátém uklouznutí a tvrdém pádu na zem už nemám ani sílu být mrzutý. Hodina a půl přes čerstvě zasněženou tundru a konečně stojíme před Výzkumnou stanicí ve Finse. Neskutečně se těšíme dovnitř. Chata spravovaná naší univerzitou v Oslu a univerzitou v Bergenu slibuje všemožné rozkoše: Krb, internety a jídlo zdarma!

Kolega zachytil pár ilustračních vteřin, jak vypadala naše cesta z ledovce na chatu

Chata uprostřed ničeho

Zvenčí jde jen o dvě podlouhlé boudy nabarvené na tmavo. Nikterak vábně nepůsobí, skoro až kazí okolní alpínskou krajinu. A co že znamená slovo alpínské? Jde o něco související s nehostinným horským prostředím, kde již lesy nejsou schopné růst. Všude kolem jsou tak akorát mokřady, balvany a malé keříčky, na které sedá sníh. Z mraků občas vykouknou stoupající vrcholky zasněžených hor, z nichž se plazí ledovec.

Zevnitř chata působí naopak impozantně, prostory jsou navržené velkoryse, většinou i s obnaženým krovem. A je tak prostorná, že se ani nemusím s nikým dělit o pokoj. Navíc, působí neskutečně útulně, protože vše, od podlah až po střechu, je ze dřeva. Pravda, to nepřináší jen pozitiva.

V pokojíčku se úzkostně snažím nezaházet přímotop enormním množstvím mokrých hadrů. Požární bezpečnost se tu bere seriózně, jak jsme byli včera večer poučeni. „Snažte se to tu prostě nezapálit,“ prohlásil profesor, jemně hladíc dřevěný trám, „hasiči by přijeli až zítra ráno.“ Do civilizace je tu halt daleko. Za humny je sice horská vesnička Finse, do té však nevede silnice. Jen železnice.

Fenomenální školní kuchařky

Po pár minutách zničeného ležení v posteli se probírám k životu. Je čas večeře, čas jídla! Prve spráskám první misku polévky s česnekovou bagetkou, pak druhou. Během druhého chodu, lososu na pepři a sýrové omáčce, však začíná jít do tuhého. Skoro se cítím být i sytý! Když přichází řada na dezert, brownies, přesvědčuji sám sebe: „Musíš to sníst, je to mňamózní! A hlavně zadarmo!“

Po večeři nám profesor zapnul televizi. S aktuálními meteorologickými daty z přístrojů na stanici.

Druhého dne, na snídani, narůstá tento problém na intenzitě. Po týdnech na Erasmu, kdy jsem si odpíral množství druhů potravin kvůli jejich cenovce, se přede mnou otevírá švédský stůl plný norských pochutin. Na chléb si nabírám draze vypadající klobásu, sušenou šunku a hermelín. To si v Oslu nebudu moci dovolit. Když patlám na lívance výbornou domácí marmeládu z divokých plodů ostružiníku morušky, chrochtám blahem. A zároveň úpím; víc už toho fakt nesním.

Hrdinkami toho všeho jsou dvě kuchařky, s elánem a úsměvem podávající své úžasné výtvory. Nejen, že každý den jezdí vlakem pro čerstvé zásoby. Taktéž občas udělají drobný, malý čin navíc, který nám zlepší den. Například včera! U potravin, z nichž si připravujeme dle své chuti matpakke, balíček s obědem, se objevila miska s pokladem. Konkrétně s čokoládou a přáním hezké procházky po ledovci, ozdobené fixkou načrtnutými horami.

Čokolády pro každého! Mimochodem velmi dobré, jde o norskou verzi KitKatu

Výuka na stanici

Po včerejší praktické výuce na ledovci nás dnes čeká oddychová procházka k automatické meteorologické stanici, pouhých pár minut od dveří chaty. Jde o deset metrů vysoký stožár ověnčený všemožnými přístroji. Od těch běžných, měřící teplotu, srážky; po komplikovanější, měřící tok oxidu uhličitého, vítr ve 3D a klouzání sněhu po povrchu. Posloucháme, jak tyto přístroje fungují.

Kompozice meteorologické stanice v popředí, výzkumné v pozadí

Poté se přesouváme na okraj vyvýšené terénní plošiny a shlížíme na údolí s mohutně se větvící řekou. Kdesi v dálce, na jednom z ostrůvků, stojí stejný stožár. Tamní stanice se ale testuje pro případnou instalaci na Špicberky. Tedy bez napojení na elektrickou síť, zásobenou pouze energií ze solárních panelů, větrné turbíny a baterií.

Když jsme opět v interiéru, ohřejeme se nad kávou a čajem, posilníme cukrem ze sušenek a suneme se s notebooky do přednáškové místnosti. I ta tu je. Jen zde shledávám značně náročným se soustředit na výklad. Za okny se nachází skvostný výhled. Působí až uměle, jako kýčovitá fototapeta v obýváku náruživého milovníka hor. Po pár hodinkách je pak naše diskuze o ledovcích v Norsku ukončena.

Až kýčovité scenérie na nás čekají při pohledu z okna

Zabalte si saky paky

Za několik hodin nám jede večerní vlak zpátky do Osla. Začínáme s úklidem. Ve společenské místnosti visí rozpis, co kdo musí uklidit. S úlevou utírám stoly v přednáškové místnosti a jsem rád, že nemusím smýčit sušárnu. Tu naše zuté a rozmáčené boty proměnily v zamořenou, biologicky nebezpečnou oblast.

Když pak konečně poklidím i svůj pokoj a zabalím poslední věc do krosny, plácnu se sebou do křesílek ve společenské místnosti. Stejně jako ostatní. Když tu náhle si všimnu dveří, které byly vždy doposud zavřené. Druhá společenská místnost! A já si jí všimnu až teď, na konci pobytu. Je o chlup skromnější, rozhodně menší, ale má něco perfektního – kytaru pověšenou na zdi. Zanedlouho koluje mezi námi, s Nohavicou kupodivu neprorážím.

Objevuji druhou společenskou místnost, s kytarou!

Čas se chýlí, s kuchařkami se loučíme potleskem, bereme krosny na záda a vyrážíme. Během dvacetiminutové cesty na nádraží se ještě snažím vstřebat co nejvíc z okolních hor, zřejmě se sem zas dlouho nepodívám. Studentská, jednosměrná jízdenka z Osla sem stojí přes 500 NOK, což je asi 1300 Kč. Teď to naštěstí platí škola. Přicházíme do Finse, s 1222 výškovými metry jde o nejvýše položenou železniční zastávku Norska. Sedáme do čekárny, vlak má totiž hodinu zpoždění. Skoro se tak cítím jako ve své domovině.

Konečně přijíždí opožděný vlak z Bergenu do Osla, nastupovat!

Shrnutí na závěr

Na stanici jsme strávili tři dny v rámci kurzu glaciologie. Budu se opakovat, ale pokud vyjedete na Erasmus do Osla, určitě si tento předmět zapište. Vše hradí univerzita, od ubytování, přes jízdenky až po jídlo. Od studentů se považuje jen směšně malý příspěvek za účast. Doporučuji si přečíst článek o tom hlavním, o měření na ledovci, které jsme zde provedli. Zde jsem totiž popsal jen třetí den a závěr toho druhého na Výzkumné stanici ve Finse. V krátkých bodech:

  • uprostřed alpínské krajiny v odlehlé části norských hor
  • stanice patří Univerzitě v Oslu a Univerzitě v Bergenu
  • základna pro výzkum v meteorologii, glaciologii, horské ekologii aj.
  • velkorysý dřevěný interiér a bohaté vybavení
  • skvělé jídlo od ještě skvělejších kuchařek
  • dostupné pouze po železnici, silnice sem nevede

Pro zájemce, více faktů lze zjistit přímo na webu výzkumné stanice.

Díky za přečtení! Jestli se ti čtivo líbilo, můžeš ho sdílet. Nebo mrkni na další příspěvky na blogu z Erasmu. Či sleduj Facebook!

Pomoz stránce růst! :)