Makroekologické vlastnosti areálů

Makroekologické vlastnosti areálů jsou základní okruhem zájmu areografie, tedy biogeografického studia areálů taxonů. Nejčastěji jsou studovány vztahy mezi velikostí a tvarem areálů a vlastnostmi studovaných taxonů.

Areálem se rozumí v tomto kontextu oblast rozšíření, ve kterém se objevuje určitý taxon (druh, rod apod.).

Velikost areálu

Velikost areálu je jedním z nejjednodušších parametrů v areografii, který lze sledovat. Obecně lze říci, že jen málo druhů má relativně velké areály, statistické rozložení ukazuje vyšší četnost druhů s relativně malými areály.

Ptáci mívají areál největší, ve velikosti areálu následují savci, poté sladkovodní ryby a obojživelníci a nejmenší areály jsou zaznamenávány u hmyzu a rostlin.

Rapoportovo pravidlo

Rapoportovo pravidlo popisuje, že areály druhů se zvětšují se vzrůstající zeměpisnou šířkou. Toto pravidlo platí analogicky i pro hloubku v oceánech.

Jedno z vysvětlení Rapoportova pravidla může být vliv klimatu, a to zejména sezónní variability. Druhy vyšších šířek tak tolerují větší kolísání teplot a mohou tak obsazovat větší areály.

Dalšími vysvětleními pak může být vliv pleistocenního zalednění, vliv míry extinkce (druhy s nízkou tolerancí ve vyšších zeměpisných šířkách vymřou). Pravidlo se dá také vysvětlit vlivem vyšší kompetice v tropech a vlivem míry speciace.

Vztah velikosti areálu a velikosti těla

U vztahu velikosti areálu a velikosti těla daného druhu neplatí přímá úměra. Zatímco malé organismy mají malé i velké areály, velké organismy mají zpravidla pouze velké areály. Platí tak zde tzv. trojúhelníkový vztah.

Vztah velikosti areálu a abundance druhu

Druhy s větším areálem mají zpravidla i vyšší abundanci, tedy se vyskytují ve vyšších počtech.

Druhy se širokou ekologickou nikou mohou využít širokou nabídku prostředí a zdrojů, což těmto druhům umožňuje mít velký geografický areál a vysoké populační hustoty.

Některé druhy však mají velké areály a nízké abundance, což ukazuje opět na trojúhelníkový vztah. To je způsobeno pravděpodobně lepší schopností disperse.

Tvar areálů

Při sledování tvaru areálů směřuje pozornost zejména na rozdíly v latitudinálním (sever-jih) a longitudinálním směru (východ-západ). Obecně více protažené areály se vyskytují více v severních zeměpisných šířkách. Zpravidla platí úměra, že čím větší areál daného taxonu je, tím protaženější tvar má.

Dále jsou obvykle velké areály protaženy v longitudinálním směru (východ-západ), zejména na severní polokouli. Malé areály, pokud jsou přítomny, pak bývají protažena latitudinálně (sever-jih), a to především na jižní polokouli. Možné vysvětlení je longitudinální protažení klimatických (a tím i vegetačních) pásů. Dalším vysvětlením je pak tvar kontinentů a poloha bariér (jako je světový oceán či horská pásma).

Obsazenost areálu

Obsazenost areálu (anglicky occupancy) popisuje v biogeografii a ekologii, kolik lokalit v rámci areálu druh skutečně obývá. Druh totiž neobývá úplně všechny lokality uvnitř svého areálu a vyskytují se v něm mezery. Vnitřní struktura areálu je agregovaná s prostorovou autokorelací.

Studijní materiály Biogeografie

Téma Makroekologické vlastnosti areálů je součástí studijních materiálů Biogeografie. Tento předmět byl vyučován na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity. Přejděte na rozcestník témat (1. tlačítko), nebo si přečtěte přecházející (2. tlačítko) a následující (3. tlačítko) téma.