Jak se bydlí a panikaří na norských kolejích Kringsjå

Zoufale bouchám pěstmi na vstupní dveře kolejního bytu. Už dobrých pět minut. „Nikdo není doma,“ bleskne mi hlavou myšlenka. Právě jsem se zabouchl. Podruhé během dvou dnů. A na plotně za dveřmi se vaří mé brambory. Panika a hysterák začíná. I takhle se mi žije na kolejích Kringsjå. Než budu pokračovat v tomto příběhu zoufalství a nových přátelství, dovolte mi popsat tyto norské koleje i z informačně hodnotnějšího hlediska. Jak jsem se na ně hlásil a kterak se tu bydlí v časech, kdy nepanuje bramborová krize.

Žádání o přidělení koleje

Během papírování před začátkem Erasmu bylo třeba zažádat o přidělení koleje. Nešlo o nic složitého, stačilo vyplnit krátký on-line formulář na stránce SiO. Tato organizace má mimo jiné v malíku ubytování pro studenty všech univerzit v Oslo a Askerhus. Jako zahraniční student jsem měl garantované ubytování při splnění následujících podmínek (platných pro podzimní semestr):

  • Podat žádost do 1. června;
  • Platit ubytování od 1. srpna (možno však nastoupit později);
  • Potvrdit a přijmout první nabídku, kterou SiO poskytne.

Ve formuláři jsem zadal preferované bydlení (to nejlevnější, pochopitelně!) a čekal. 11. července přichází od SiO nabídka. Přijímám ji. Budu bydlet v jednom z mnoha bytů ve studentském městě Kringsjå. Přesně tak, jak jsem si zvolil. Samostatný vybavený pokojík, koupelna sdílená s jedním spolubydlícím a kuchyně celkem s šesti. Nevím ale, o jaký přesně jde. I budoucí nájem je vyjádřen pouze cenovým rozpětím.

Vše se dozvídám až při vyzvedávání klíčů na univerzitním kampusu. Okolnosti zabydlování a první dojmy jsem již popsal v článku První den v Oslo. Abych se vyjádřil k informacím v něm uvedených, po měsíci bydlení mohu říci, že při cestě z metra míjím daleko menší počet bagrů. Hurá! Stavební práce tu probíhají rychlostí blesku. Školku pod mými okny, žal, nezbourali.

Plánek kolejí Kringsjå, vyfasován při vyzvedávání klíčů

Kolektivizované nádobí

Stále platí, že se mi v mém norském domově líbí. Jde o vymakané bydlení! Ještě aby ne, za nemalé množství peněz. V kuchyni má každý skříňku, šuplík a přihrádku v lednici a mrazáku označenou číslem svého pokoje. Věci v neoznačených skříňkách jsou všech, obvykle po předchozích obyvatelích. Což přijde vhod! Horste, máš smůlu! Žádné nákupy nerezových hrnců, nádobí a nožů, muhaha!

Norský spolubydlící mi pak vše ochotně ukázal a dovysvětlil. Pravda, 10 dnů od mého nastěhování se, ale lepší pozdě nežli později! Mimo jiné jsem díky němu objevil erární kapsle do myčky a možnost pustit si v kuchyni televizi a rádio. Uvedl mě i do fungování úklidu – každý týden má dle kalendáře některý ze sedmi pokojů službu, během níž je třeba utírat kuchyňskou linku, sporák a vynášet smetí. O vytírání společných prostor se naštěstí stará úklidová služba.

Ačkoliv je nás na bytě sedm, spolubydlící prakticky nepotkávám. Většinu z nich tvoří Norové, jsou usměvaví, nápomocní, nicméně naše konverzace v 95 % případů končí po krátkém pozdravu „Hei!“. To bych však dával za vinu i mé komunikační a sociální zdatnosti. Vždyť když po dalším týdnu vidím v kuchyni nového člověka, civím a přemýšlím: Je to někdo nový, nebo se ten z minula nechal ostříhat?“

Letní studentské kino zdarma!

Na nedostatek sociálního kontaktu si ale na Kringsjå nelze stěžovat. Jde o největší studentské koleje v Oslo a naprostá většina přátel, kterou jsem potkal během výuky či orientačního týdne, bydlí právě zde. A tak se potkáváme často v metru, kolejním supermarketu či jen tak, na klikatých cestičkách areálu.

Ale na Kringsjå to zdaleka není jen o náhodných setkání. Jednak se dá tuze snadno s někým domluvit a vypadnout do krajiny lesů a jezer za kolejemi, druhak jsou tu akce organizované přímo SiO. Povětšinou šlo zatím o sportovní dostaveníčka, což mne nechávalo chladným. Ale tento víkend uspořádali letní kino! Přímo na Kringsjå!! Bohemian Rhapsody!!! Zdarma!!!!

letní kino na kolejích Kringsja
Kahoot před projekcí filmu na náměstíčku studentské vesnice Kringsjå

Centrální prostranství bylo naprosto zaplněné studenty. Uvaděč v kostýmu Freddieho Mercury, konkrétně jeho královské výsosti, patřičně rozehřál publikum. Do davu hodil několik flašek s pitím a … „O můj, on fakt právě na plátně odstartoval Kahoot?“ došlo mi šokovaně. Jen do kvízu s filmovou tematikou se přihlásilo více než 850 lidí. A pak to začalo! Skvělé ozvučení, rachot. A ačkoliv jsem film viděl dávno předtím, i potřetí šlo o silný zážitek. Mělo to, pravda, drobnou chybičku. Na místě se rozdával popcorn a deky zadarmo, o kterých jsem se dozvěděl až následujícího dne. ☹

Vítání hasičského sboru

Dobře, dobře. To je všechno skvělé a dokonalé. Ne vše ve mně ale vzbuzuje takové nadšení. Ačkoliv mám pokojík velmi slušně vybavený, prostorný a matrace v posteli je přímo luxusní, internet je trochu problematická věc. Za měsíční nájem přesahující 10 tisíc českých korun bych třeba čekal WiFi, kupříkladu velmi svižně fungující na kolejích Tvrdého. Zde je jen zdířka na kabel, pokud chcete bezdrátový internet, přineste si router. A i toto připojení je pak uměle zpomalováno, plnou rychlost lze odblokovat za měsíční příplatek ca 300 kč.

Další zásadní nevýhodou oproti Masarykově univerzitě je roztříštěnost různých kartiček a průkazů. V Brně postačí ISIC prakticky na vše. K platbě za praní, jídlo v menze, vstupu na koleje, tisknutí i prokázání statusu studenta. V Oslo si však odemykám dveře od bytu černou kartičkou, pračku a sušičku platím oranžovou kartičkou, tisknu na studentskou kartu a v metru prokazuji status studenta mobilní aplikací. Množství kartiček a má roztržitost pak může vyústit v ne zcela optimální scénáře.

Počet potřebných průkazů a kartiček v Oslo (vlevo) vs. Brno (vpravo)

To si tak během jednoho středečního odpoledne sedím v křesílku, civím do zdi, rozradostněn a zároveň zničen překotnou socializací na univerzitě. Když tu mě z mého nicnedělání ruší cinkot, houkání, neskutečný kravál! Požární poplach! Seberu kartičku, mobil, přehodím přes sebe bundu a jdu ven. Po pár minutách přijíždí hasiči, plně vyzbrojeni. Nespěchají však, pohodovým krokem vejdou do budovy a jen vypnou alarm.

Ah, pravděpodobně jen nějaké připálené jídlo, dozvídáme se. Skutečné drama však začíná při mém pokusu odemknout si dveře do bytu. Přikládám kartičku a nic. Při bližším pohledu zjišťuji, že jsem si vzal oranžovou kartičku na placení pračky. „Skvělá práce, Michale!“ chválím se a mlátím do dveří, projíždím zvonky. Mám kliku, norský spolubydlící mi otevírá dveře. Z požárního alarmu si nic nedělal a relaxoval na pokoji. Požární hlásiče jsou na kolejích jen přecitlivělé a nějaká ta evakuace jednou do měsíce je zřejmě standard. Nad eventualitou skutečného požáru radši nepřemýšlet, to tu může být díky četnosti falešných poplachů skutečně o hubu.

Dopady bramborové krize

Následujícího dne si rychle odskočím ke schránkám a zažívám déjà vu. Snažím se otevřít domovní dveře a nic. V neblahém tušení sklouzává můj pohled na kartu a vidím familiární, oranžovou barvu. Sprostě nadávám. Zde se dostávám do situace z úvodu článku, mlátím do dveří, zvoním. Tentokrát žádný zachránce nepřichází. A na plotně se mi vaří proklaté brambory, které jsem tam neprozřetelně nechal! Jímá mě hrůza, v hlavě se mi tvoří katastrofický obrázek hořících kolejí. Panikařím, utíkám k sousedům, kteří bydlí pod námi. Buším na dveře. Se zmateným pohledem mi otevírá pár zahraničních studentů.

Primární, brilantní plán, jak se dostat ke kastrólu brambor

Zmateně a zlámanou angličtinou je seznamuji se situací. Nápad, že přelezu ze třetího patra k nám, do čtvrtého, mi je naštěstí rychle rozmluven. Ještě aby ne, jediné, čím bych se mohl jistit, byla ne zrovna přesvědčivě vypadající prádelní šňůra. „Můžeme společně počkat na požární poplach,“ nabízí mi jeden z nich pobaveně kus z jejich oběda. Směji se společně s mými novými přáteli, v duši ale brečím.

Ok, čas na jiný přístup! Vyťukávám telefonní číslo SiO pro případy nouze. „Volané číslo neexistuje,“ sděluje mi mobil klidně. Výborně. Stahuji aplikaci správy kolejí a zkouším číslo zde, dávám si i pozor na norské předčíslí. „Volané číslo neexistuje.“ Mám chuť mrštit telefonem. Uchyluji se k napsání velmi surrealistického požadavku údržbářovi kolejí přes internetový formulář. Níže uvedený požadavek (viz obrázek), k vidění na stránce SiO, je důkazem, že ve 13:18 středoevropského letního času dosáhla úroveň mé zoufalosti pomyslného vrcholu.

Poněkud nezvyklý požadavek zadaný na stránky SiO

V mezičase se rozhoduji přistoupit k dalšímu bušení. Kdyby náhodou přeci jen byl někdo doma. Pěstí mlátím do dveří, zvoním na všechny pokoje. Poté jdu na moment popadnout dech k sousedům o patro níže. A znovu – dveře, zvonky, sousedi. Při pátém cyklu přichází zvrat. Tím neskutečným bordelem se mi podařilo vzbudit jednoho z mých spolubydlících! Shodou okolností toho, který mi otevřel již včera. Eh … zabte mě. Tedy, chtěl jsem říci hurá! A dokonce i brambor je v pořádku, ještě není ani převařený! Štěstí, že jsem nastavil na sporáku slabý plamen. S úlevou tupě zírám na kastról s bramborami.

Tu najednou vpadne do bytu uřícený údržbář. Naštěstí jsem mu celou situaci dovysvětlil, omluvil se a společně jsme se tomu zasmáli. Moral of the story? Nebuďte pitomci a nezabouchněte si dveře ve chvíli, kdy na plotně vaříte brambory!

Shrnutí

Takové jsou tedy mé zkušenosti a zážitky z dosavadního bydlení na univerzitních kolejích v Norsku. Abych toto nejlevnější možné ubytování v rámci garantovaného studentského bydlení zhodnotil, stručně článek shrnu v několika bodech

Pozitiva

  • samostatný, prostorný a nadstandardně vybavený pokojík
  • jezera, lesy a množství turistických stezek přímo u areálu
  • skvěle vybavená kuchyně, spotřebiči i nádobím
  • komunitní akce zdarma pořádané správou kolejí
  • dobrá občanská vybavenost areálu – vlastní supermarket, pošta, zastávka metra

Negativa

  • cena (ačkoliv jde o nejlevnější koleje)
  • internetové připojení přes přípojku (nutnost vlastního kabelu, popř. routeru), jehož rychlost je bez měsíčního poplatku omezená
  • množství karet na kde co, roztříštěnost systémů
  • přecitlivělé požární hlásiče a plané požární poplachy (záležitost téměř všech budov v areálu)
  • zpočátku intenzivní stavební práce

Díky, za přečtení článku! Líbil se? Můžete mrknout na další příspěvky z Erasmu! A když budete mít chuť, můžete blog podpořit v růstu tím, že ho zasdílíte. O:)

Pomoz stránce růst! :)