loď připlouvá k molu Høvedøya, Oslo

Jak levně prozkoumat ostrovy v Oslu: Island hopping

Už dlouho bylo jasné, že neodolám vábení drobných ostrůvků v Oslu. Větrem ošlehané skalky nořící se z fjordu a vlídné dřevěné stavby, vše dostupné jen lodí. Po zjištění, že je lze prozkoumat skoro zadarmo, jejich podmanivé vábení zesílilo. Dramaticky! Vždyť co je levné, to je tuplem dobré! A tak když přijela má drahá polovička na návštěvu, bylo o programu rozhodnuto! Skoro celý společný pátek v Oslu padne na island hopping!

Co je island hopping?

Co to ale ten island hopping je? Snad bych to přeložil jako „cestování z ostrova na ostrov“. Když jsem ale tenhle pojem hodil do překladače, vypadlo na mě doslovnější „ostrovní poskakování“. A vlastně proč ne, přesně to máme totiž v plánu. Skákat z jednoho ostrova na druhý. V krátkém čase jich jednoduše vidět co nejvíce. Vystoupit z lodě, projít ostrov, nastoupit na loď a opakovat! Dokud nebudeme ostrovy dostatečně nasyceni. A dokud neprochladneme a nenastydneme v podzimním počasí.

Dvě podmínky pro levné dobývání fjordu

Lodě jezdící na ostrovy v Oslu jsou součástí MHD. Většinou. To dělá z island hoppingu velmi levný (a proto neodolatelně lákavý) zážitek. Hurá! Vyrážíme tak společně do přístavu za radnicí. Od začátku celého našeho poskakování nás dělí splnění dvou, snadno a logicky znějících podmínek:

  • Mít lístek na MHD
  • a najít správnou loď zapojenou do systému MHD.

Podmínka 1: Mít lístek na MHD v Oslu

Posádka sice lístky nekontroluje. Nicméně tak dobrodružně, abychom cestovali pod vidinou drakonické pokuty za jízdu na černo, se necítíme. Bez příplatku chci použít měsíční jízdenku, má milá návštěva pak svou 24hodinovou. Dle mého názoru je nejpraktičtějším způsobem jejich koupě šikovná aplikace Ruter Billett.

Podmínka 2: Najít správnou loď zapojenou do systému MHD

S nevelkým předstihem přicházíme k molu, odkud má loď vyplout. Vidíme zde velký symbol společnosti Ruter provozující MHD v Oslu, to je pozitivní! Místo lodi tu však stojí zaparkovaný bagr a cedule, že lodě zapojené do systému MHD odjíždí z 300 metrů vzdáleného stanoviště. V poklusu a s autosugescí, že rychlý pohyb je zdravý, se snažím sám sebe přesvědčit, že nejde čistě o negativní zprávu.

Nakonec nalézáme správné nástupní místo a za moment nastupuje na loď linky B1. Jiná linka, na kterou bychom měli platný lístek, na podzim nejezdí. Kdybychom tu však byly v létě, mohli bychom ještě vody fjordu brázdit linkami B2, B3 a B4. Ty všechny jsou zahrnuty do městské hromadné dopravy Osla.

Bleskové návštěvy ostrůvků Osla

pohled ze zádi lodi na Oslo
Island hooping začíná! Pohled na radnici v Oslu a pevnost Akershus

S úderem jedné se nevelká loď odpichuje od břehu. Prolézáme přes vytápěný interiér na střechu a opíráme se o zábradlí na zádi, za nímž plápolá norská vlajka. Loď každou hodinu obráží celkem pět ostrovů a my se rozhodujeme, že na každém z nich strávíme přesně jednu hodinu a pak se přesuneme na další. Sotva uběhne osm minut, připlouváme k prvnímu z nich! Hrneme se k přídi, odhodláni naskočit na ostrov Høvedøya.

Høvedøya: Ostrov nejblíže historickému Oslu

Zatravněná plošina na ostrově Høvedøya

Hned u mola vstupujeme do uhlazeného lesoparku. Bez budov, bez lidí. Na naše hlavy se tu a tam snese list z okolních žlutě zářících stromů. Vystoupáme až na travnatou plošinu. Leckdy vykukující ostrá hrana skály dává napovědět, proč tu nerostou větší stromy.  Dalším podezřelým jsou kozy či jiná roztomilá verbež, která to tu spásá. Podél cest se totiž line ohradník.

Dýmající západní dělová baterie

Od západní dělové baterie stoupá dým, trochu jiný než v 19. století

Za pár chvil uznale hodnotíme výhled na Oslo i na fjord. Podobně ho zjevně obdivovali v 19. století, když sem rozmístili několik děl na obranu města. Od kanónů stoupá bílý dým, jakoby z nich někdo před chvilkou vystřelil. Několik holčin kolem šestnácti se totiž úporně snaží nezakuckat při pokusu důstojně používat e-cigaretu. Nad tímto pohledem zamačkávám slzu. Stojí mi totiž v záběru jinak dobré fotografie!

Křepčení v ruinách opatství Høvedøya

Opatství Høvedøya: V minulosti a dnes

Přicházíme k rozvalinám starého opatství. Netrvá dlouho a prolézáme je z jedné strany na druhou. „Načerpám spirituální energii,“ dodává škodolibě má drahá polovička, přejíždějíc prsty po ruinách církevní stavby, která byla kdysi dávno vypleněna. Před areálem je pak kovový model, zachycující opatství v jeho největší slávě. To už ale jdeme zpátky k molu. Hodina téměř utekla. Loď se blíží a z ostrova jsme viděli jen zlomek!

Bleikøya: Útulnost říznutá divočinou

Kolejnice stoupající k obchodu na ostrově Bleikøya

Bleikøya pak sice nenabízí rozvaliny či kanóny. Ostrov však skýtá něco mnohem lepšího. Sálá z něj nebývalá vyrovnanost a útulnost. Od mola stoupají k dřevěnému obchůdku titěrné kolejnice zapadané podzimním listím, po kterých od lodi tahají zásoby. Následujeme je, pak šplháme ke skalnatému vršku ostrova, kde se proplétáme mezi červeně, žlutě i modře zbarvenými domečky.

Když žádné ploty nebrání pohybu, ale ani pádu do rokle

Výhled na centrum Osla, nenápadně se tvářící rokle v popředí

„Je super, že tu nejsou žádné ploty!“ nadšeně prohlašuji, zatímco jsme se vmotali na plac, jež je evidentně něčí zahradou. Pokračujeme a za pár chvil koukáme užasle do dálky. Právě se nám před očima otevírají skvělé výhledy na Oslo! Div při tom nespadnu do rokle, která se naprosto podle, nečekaně, z ničeho nic otevírá v louce. Ani žádný plot na ni neupozorňuje!

Gressholmen: Industriální ostrůvek s nejstarším majákem v Oslu

Naše slovanská, objevitelská skvadra

Hodina odbyla a zase sedíme v lodi. Tentokrát čile debatujeme se Slovenkami, které jsme náhodou potkali. Lucia a Kika. Též provádí island hopping, též se účastní Erasmu, ale v Oslu jsou jen na návštěvě. Studují v Pobaltí. Zbytek ostrovů chceme prozkoumat společně a zanedlouho vyskakujeme na ostrov Gressholmen. Pomalu se šouráme, nejisti, který směr zvolit.

Dříve letiště, dnes loděnice

Bývalé letiště na Gressholmenu, dnes drobná loděnice

„Na mapě je nějaká železnice!“ zní nadšeně. Padá rozhodnutí, že přesně tam se vydáme. Několik minut přes les a ocitáme se na prastaré, vybetonované ploše, s širokými kolejnicemi vedoucími do vody. Před druhou světovou válkou po nich tahali hydroplány z vodní hladiny do hangárů. Dnes však bývalé letiště slouží jako loděnice pro malé jachty. Proplétáme se mezi na souš vyzdviženým kocábkami. Travnatý vrcholek nad loděnicí je jasným dalším cílem!

Vyhlídka a maják Heggholmen

Maják Heggholmen z roku 1827

Jsme nahoře! Kocháme se panorámatem a mimo jiné si se zájmem prohlížíme i dřevěný kostelík visunutý do moře. Heggholmen fyr, jak se stavba nazývá, je s výstavbou roku 1827 nejstarším majákem v Oslu. Těší nás také fakt, že jediní turisté, kteří ruší dřímotu ostrova, jsme teď my! Se vší turistickou zběsilostí si pořizujeme vzájemné fotky s kadencí, za níž by se nemusel stydět ani kulomet. I kvůli tomu taktak dobíháme loď na další ostrov.

Lindøya: Výhledem na Oslo i fjord si chleba nenamažeš

Pobřežní domky na ostrově Lindøya

Tentokrát společně s námi vyskakuje na ostrov výrazně více lidí. Snad je to tím, že se ocitáme na kusu skály, který je dřevěnými domky poset víc než ty předešlé. Navíc, když procházíme jeho středem, trochu se nudíme. Nic, co bychom již dnes neviděli. A ani společné fotky nemůžeme nasekat. Baterka v zrcadlovce totiž beznadějně pošla. Cesta nás však zavádí na pobřeží a našemu oku mohou lahodit nové scenérie. Oslo, fjord, domečky. To je sice hezké, ale… Je mi zima, mám hlad a touhle scenérií si chleba nenamažu.

Systematická likvidace sladkostí na bezejmenném ostrově

Po lávce z ostrova Lindøya na ostrov bez jména

Přecházíme po dřevěné lávce na jeden z menších ostrůvků bez jména. Sedáme na zem a z batohu sypu několik přeslazených tyčinek, které mi byly dovezeny z Česka. Vděčně je likviduji, nehledě na cukrovku, která mě po této sladké bombě bez pochyb čeká. Rozlévá se mnou teplo a mír. Vliv mého milého, fjordu před námi a vysoké hladiny cukru dělá své.

Nakholmen: Nenavštívený a posetý norskými domečky

Další lávka na bezejmenný ostrůvek Oslofjordu, v pozadí Nakholmen

Chybí nám poslední ostrov, Nakholmen. Je poset typicky červenými norskými domečky. Asi stejně tak, jako je dálnice do Brna poseta krátery. Prostě spektakulární podívaná! Na Oslofjord však již pomalu padá šero a je půl šesté. Musí nám stačit pohled z dálky a loučíme se s Kikou a Luciou. Za hodinu a půl totiž začíná představení v budově Opery, na které máme lístky, a my tak musíme naskočit na loď zpátky do města. Teď jen z bot oklepat bahno a tvářit se společensky!

Island hopping jako skvělý tip, co dělat v Oslu

Island hopping, či skákání z ostrova na ostrov, je z mého pohledu jedna z top věcí, které dělat v Oslu. A to především z poměru cena/výkon. Jak já, tak má drahá polovička a erasmačky ze Slovenska, všichni jsme si brázdění po fjordu užili. Jak je mým zvykem, ještě shrnu článek v bodech:

  • Na lodě Ruter platí jízdenka MHD,
  • lze takto prozkoumat pět malých ostrůvků: Høvedoya, Bleikøya, Gressholmen, Lindøya a Nakholmen;
  • narazíte na spoustu výhledů na město i fjord
  • vychutnáte si klid, ticho a zadumanou atmosféru (mimo sezónu je zde minimum turistů)
  • a ač nejde o „bombu“ z turistickým letáků, na každém z ostrovů lze najít a zažít něco speciálního.
Pomoz stránce růst! :)