group of erasmus students in Oslo

Orientační týden na univerzitě v Oslo

Konečně jsme se vyškrábali na Nordre Kolsåstopp! Rozjařeně pořizujeme skupinovou fotku, sedáme na skálu a zakusujeme se do domácího cheesecaku a brownies. Je neděle a lomcuje mnou nadšení. Důvodu je hned několik. Prvním je aktuálně přijaté množství cukru. Druhým je skvělý, trochu divoký hike a fenomenální výhled na Oslo. A třetím je úžasná skupinka erasmáků, s nimiž tu jsem. Dala nás dohromady univerzita prostřednictvím tzv. Buddy weeku. A ten tu zběžně popíšu! Radosti i strasti zahrnuty!

Pondělní oťukávání

Zpátky na začátek týdne, do pondělí 12. 8. Bloudím po kampusu, pobíhám sem a tam. S velkou slávou pak nalézám budovu Matematicko-přírodovědné fakulty. Vklouzám do přednáškové místnosti plné zahraničních studentů. Může nás tu být tak 200? Koordinátorka, úsměv od ucha k uchu, korzuje vpředu a střílí otázky jak z kulometu. „Kdo je z Německa?“ Zvedá se mohutná vlna zdvižených rukou. „Z Česka?“ Nejistě a opatrně se zvedá má osamělá ruka. Pak dává pokyn k uzavření dveří a spouští prezentaci, kterou nám oficiálně začíná orientační týden.

Přednáška je u konce, teď se máme rozdělit do menších skupinek! Na plátně v aule se rozsvěcí první seznam studentů. Zde, pod titulkem Balder, nalézám i své jméno. Zvedám se a vidím týpka, který vypadá jak reklama na seriál Vikingové. Leč nesvírá sekeru, ale kartonovou cedulku s naškrábaným „Balder“. Připojuji se k hloučku lidí, který se kolem něj vytvořil. Přesunujeme se ven, vytvoříme kolečko a začínáme se oťukávat, představovat se. Z 15 vyřčených jmen si zapamatuji 2. Skvělá práce!

The man attacked by babies statue in Oslo
„The Next Level Parenting Statue“

Přesunujeme se metrem do centra, mrknout na oficiální zahájení semestru u historické budovy univerzity. Hudba, proslovy a spousta lidí. Někdo mi nabízí diář zdarma, okamžitě po něm hrábnu. Sláva končí, jdeme dál! Míjíme královský palác. Není opevněný vysokým plotem, do areálu zahrad královny je otevřený přístup, bez kontrol. Míra otevřenosti je překvapivá. Pak jsme konečně v cíli. Vigeland park, spousta a spousty soch lidí. Nahatých. Dílo, ve kterém muž odhazuje miminka a jedno odkopává jak fotbalový míč, jsme pak interně pojmenovali jako „the Next Level Parenting Statue“.

Norská známka punku

Slunko pomalu zapadá a my sedíme v klubu Chateau Neuf, spravovaném studentskou organizací. Začínáme s hraním deskovky Secret Hitler. Skvělá to kratochvíle plná blafování, podrazů a zlomených nadějí. Půlka hráčů je z Německa, což herní prožitek posunuje na dosud nepoznanou metu. Po druhé obludné porážce liberálů fašisty se pomalu suneme do podzemní části budovy. Má zde vystoupit pop punková kapela Sløtface.

Koncert začíná. Netrvá ani 10 minut a pod pódiem se tvoří kotel. Brutální kotel. Přirovnal bych ho k zuřivé demolici všeho živého a neživého. Ale není divu, je to nářez! Američan Will z naší skupiny skáče přímo do středu toho neskutečně fascinujícího bordelu. Následuji ho, pln nadšení a nespoutané radosti. Po dvou minutách s hanbou utíkám. To víte, strach z ušlapání, pohmožděnin a roztřískání brýlí! Za moment do kotle skáče i kytarista. Se zapojenou kytarou. Udělá to několikrát, na poslední pokus ho však dav nestačí chytnout.

Úterního dopoledne potkávám Willa v metru. Bez brýlí. Ve včerejší vřavě je ztratil. Po telefonátu do klubu pak oznamuje: „They’re pretty busted.“ Dorážíme k jezírku u katedry informatiky, kde se shledáváme se zbytkem skupiny. Mlsně koukám na rozpálený gril, na němž se pro nás připravují klobásy. Zdarma! Za chvilku jednu držím zabalenou v tortillové placce. Spokojeně ukusuji a kochám se, jak norští prváci informatiky ve skupinkách na čas přeplavávají jezírko. Jak mi vedoucí naší skupiny prozrazuje, je to ještě jedna z těch normálnějších výzev, které tito nováčci absolvují.

Studentské spolky na UiO

Následuje City Tour, aneb hledání stop a vodítek po městě, s cílem vyšetřit vraždu! Moc hezké to bylo. Prý. Mě konečně dohnala únava a blbá nálada. Jsem rozpláclý na kolejích v posteli. Další program mne však ale zvedá z postele. Jedu do fakultního baru, shledávám se se skupinou a čepujeme si pivo. Zdarma. Muhaha, to při zdejších cenách alkoholu přijde tuze vhod. Uplaceni pivem jsme posláni do malé místnůstky s křesílky a projektorem. Zde před nás energicky skákají zástupci různých studentských spolků a snaží se nás zlákat.

Když před nás vyskočí chlapík, který mi při vstupu do podniku šacoval batoh a vyhodil mi flaštičku s vodou, zbystřím o něco víc. I ten nás láká do studentského sdružení, konkrétně vyhazovačů a sekuriťáků, kteří pro univerzitu hlídají různé akce. Studentské organizace tu mají silnou roli a stojí na nich spoustu věcí. Však i přímo v tomhle baru studenti dobrovolničí zadarmo. To je také jeden z důvodů, proč zde kafe stojí třikrát méně než v jiných kavárnách v Oslo. Následnou volnou zábavu a popíjení brzy opouštím a mířím na kolej. Únava se opět ozývá a především, těším se na videohovor s mým milým. Stýská se mi.

Ve středu vstávám na mé poměry nebývale pozdě. Únava je pryč, jedu na kampus, zde odevzdávám papíry pro registraci na policii a sláva, můžu se připojit ke své skupině. Běháme po kampusu a fotíme se s každým tajným zákoutím a kravinou, kterou nám papír ukládá. Soutěžíme s ostatními skupinami a za každou předepsanou fotku dostáváme body. Chceme vyhrát! Dobře se bavíme a po čtyřech hodinách sedáme mírně umořeni ke grilu. Tentokrát se neostýchám a plundruji erární tortilly a párky na roštu ve velkém. Jídlo zdarma chutná nejlíp!

Silent disco!

Večer se potkáváme opět v Chataeu Neuf, zkoušíme mrknout na anglickou improvizační show. Stíháme jen závěrečný potlesk. To nic, spravíme si chuť na tolik očekávaném silent disco! Bum. U vstupu se objevuje odzbrojující fronta. Koukáme na parket pod námi. Je to vlastně taková obyčejná taneční zábava. Spousty lidí tancuje, světla, pára, DJ za pultem. Jen se neozývá žádná ohlušující hudba z reproduktorů. Všichni mají sluchátka. Občas zahřmí sborové zpívání desítek lidí. Pro Vás to asi není žádná novinka, ale pro mě?! Jakožto kulturního neználka? WOW! Na to si musím počkat.

Já vím, na výýýšku. Ale aspoň něco!

A vyplatilo se, konečně se na nás dostalo a vyfasovali jsme vlastní sluchátka. Celkem je možné volit ze třech kanálů. Při přepnutí na kanál 1 se sluchátka rozsvítí modře, při přepnutí na další dva zeleně a červeně. Můžete tak vidět, co poslouchá většina lidí kolem vás. Ale hlavně si každý zvolí hlasitost dle libosti. Je to neskutečné, skvělé, dokonalé, aplsdopfjsdng. Nemám prostě slov!! Konečně disco, ze kterého mi nekrvácí uši, kde si mohu po sundání sluchátek povídat s lidmi okolo!

Pravda, čtvrteční ráno bylo krušné. Na snídani, kterou nám fakulta připravila, jsem se tak, tak doploužil. Mažu si na chleba arašídové máslo, kousnu. Není to arašídové máslo. Obličej se mi krabatí do šklebu. Na krajíc jsem si namazal vybranou norskou specialitku, brunost. Nasládlý, karamelový sýr. Spravuji si chuť uzeným lososem a společně s ostatními jedu autobusem do místního technického muzea, do něhož máme zařízené lístky.

Vorspiel – fore play – předehra

Při cestě z muzea skáčeme do řeky Akerselva. Po krátké snaze o plavání z ní ještě rychleji skáču pryč. Voda je o kousek víc osvěžující, než jsem čekal. Jedeme zpět na dějiště snídaně. Vytahujeme opět hru Secret Hitler, v níž především německá část skupiny našla jisté zalíbení. K novému kolu herních podrazů a pletich přikusujeme pizzu, kterou nás fakulta zásobila. Čtvrteční večer se však rychle chýlí ke konci, odkládáme hru a rozjíždíme se na koleje.

Ráno se setkáváme na fakultě, na níž jsou oslavy začátku semestru v plném proudu. Někdo nám strčí popcorn do ruky. Z rozsáhlého programu si vybíráme „Scavenge hunt“. Plníme na katedrách přírodovědy různé úkoly, za něž sbíráme body. Mezitím vyžíráme velké balení čokoládek. Onu středeční fotosoutěž jsme totiž vyhráli! Na jednom ze stanovišť stavíme ze špejlí a maršmelounů Eiffelovku. Aby toho cukru nebylo málo, ujídáme stavební materiál. Výsledná věž vypadá žalostně, přítomný Francouz kouká poněkud nevraživě. Ani na další štaci, u chemiků, si nevedeme třikrát dobře. Jediné, co se podaří naší octové raketce, je totální zcákání obětavce, který ji „odpaluje“.

K velkému překvapení jsme opravdu nevyhráli. Ale nevadí, teď se připravujeme na Semestrstart párty, co se chystá večer přímo v prostorách fakulty. Už se začínáme chovat jako správní Norové, praktikujeme tzv. vorspiel. Napít se doma a do klubu už přijít v náladě. Tam jsou totiž ceny teprve jako z vesmíru. Sedíme a popíjíme v jedné z kuchyň na kolejích Kringsjå, hrajeme karty a zábava je v plném proudu. Já si chtěl osobně dát jen jedno pivo, ale páně Francouz vytáhl tradiční, bylinné pití. 55 procent. A regionální, tradiční pití se neodmítá!

Dohra

Na párty pak tancujeme jako smyslu zbavení. Dunění hudby je nahlas. Opravdu nahlas. Jen čekám, kdy začne trhat budovu fakulty na kusy. S kapkou nostalgie vzpomínám na silent disco. Kolem jedné v noci, celý rozjaření, opouštíme kampus a tím pro nás končí oficiální program buddy weeku. Sešla se skvělá parta. Rozhodně si tak nehodláme zamávat, říct si čau a jít si po svých. V sobotu sice prší, vzdor tomu jedeme aspoň do muzea vikingských lodí. Proč ne, když mají studenti UiO vstup zdarma! A neděle? Hike, kterým jsem otevíral článeček! Z orientačního týdne mám vážně skvělý dojem. Smekám, univerzito v Oslo. O to víc, že to není jen výsada lidí na Erasmu, ale i domácích, norských studentů. Závist.

Díky za přečtení! Jestli se ti čtivo líbilo, můžeš ho sdílet. Nebo mrkni na další příspěvky na blogu z Erasmu. Či sleduj Facebook!

Pomoz stránce růst! :)