Pohyb a výzkum na ledovci

Nasazujeme helmy, mačky, navazujeme se na lano a do rukou bereme cepíny. Před námi vystupuje do výšky mohutný pevninský ledovec Hardangerjøkulen. Ačkoliv je půlka září, v této části Norska je pod nulou a mrazivý vítr nás bodá do tváří. Co tu děláme? Chceme provést měření, jak moc ledovec odtál a jak rychle se pohybuje. Univerzita chce, abychom to jakožto studenti kurzu glaciologie absolvovali. Poslední přípravy vrcholí, jdeme na to!

První chvilky na ledu

Tvoříme dvě lanová družstva po osmi lidech. Kdyby se někdo propadl do trhliny v ledovci, ostatní by měli jeho pád zachytit a zastavit. „Žádné strachy,“ burácí rozjařeně průvodce stojící v čele mého družstva, „přímo tady nikdo nezemřel. V poslední době. A když byl teda uvázaný na laně.“ Tak jo, hned jsem klidnější.

Průvodce ještě rychle shrne svá tři jednoduchá pravidla pro pohyb na ledovci: „Za prvé, držte lano mezi sebou rozumně napnuté. Dále, žádné zkratky. Jděte přesně v mých stopách, pokud neřeknu jinak. A za třetí, osvojte si kovbojskou chůzi. Máte na nohou mačky, když nepůjdete s nohama dál od sebe, přišlápnete si ostny na nich nohu.“

Zprvu opatrně a pomalu nastupujeme přes hluboký sníh na ledovcový splaz Middalen. Pak se ale naše nohy dostávají přímo na led. Díky ostnům na mačkách zahajujeme velmi svižnou chůzi. Pro teď nám žádné zákeřné sněhové návěje, které by představovaly riziko ukrytých trhlin, nestojí v cestě. Svítí slunko a panuje téměř idylická nálada. Ani vítr již tolik nebodá do tváří.

Kolega zkouší, zda se pod jemnou pokrývkou sněhu neukrývá překvapení

Hledání měřících latí

Zhruba po hodině nalézáme první měřící lať. Jde o několik primitivních metrových tyčí volně navršených na sebe, navzájem propojených lankem a zaražených do vyvrtané díry v ledovci. Nyní však vykukuje jen pár centimetrů. Narovnáváme lať a zjišťujeme, že nejvrchnější tyč chybí. Patrně byla utržena pohybem na ledovci.

Stará měřící lať na ledovci, z velké části již vytátá

Každý rok sem vyráží studenti z Oslo tyto latě hledat a pomocí GPS zaznamenají jejich polohu. Vezměte změnu polohy u více tyčí, vyneste je do mapy, porovnejte s předešlými roky a můžete spočítat, jak rychle se ledovec pohybuje. Jak rychle proudí a „teče“. A letos máme tuto úlohu my.

Hlavním účelem latí je však sledování toho, jak se za rok změnila výška, o kterou lať vyčuhuje z ledovce. Pomocí výpočtů a dat z dalších měření se pak počítá hmotová bilance ledovce (čistá změna v hmotnosti ledovce za rok). Od latě nejprve odhazujeme množství sněhu, které k ní nafoukal vítr. Pro správnost propočtů musí jít o vzdálenost přímo od ledu, povrchu samotného ledovce. Zaznamenáváme všechny údaje do notesu a vyrážíme na lov dalších latí.

Vítejte na planetě Hoth

Následuji stopu mého lanového družstva do vyšších partií ledovce a snažím se udržet lano mírně naplé. Míjíme první viditelné trhliny a průvodce z předu žoviálně huláká, že jestli se propadneme, ať se snažíme své tělo co nejvíce rozprostřít a ideálně použít cepín jako brzdu. Usmívám se a přikyvuji. Škoda, že jsem mezi třemi nešťastníky, na které erární cepín nevyzbyl.

Stoupáme výš a výš. Náhle se však náš had lidí zastavuje, čas na napití a nabrání dechu! Culím se, přede mnou je naprosto dechberoucí zimní krajina. Špičaté skalnaté vršky a všude kvanta sněhu a ledu! Otáčím se. Úsměv mi na obličeji zamrzá, ruce se začínají klepat. Ano, výhled je vskutku fenomenální, ale ta výška! Začínám mít projekce, jak se mi rozepínají mačky, vypadávám z nich a kloužu po ledu až úplně dolů. Raději znovu upřu svůj pohled nahoru.

Další pauza na pití a oddech při výstupu na vršek splazu

Když se dostáváme na horní část ledovce, ledovcovou planinu, připadám si jako na jiné světě. Ne náhodou, ledovec Hardangerjøkulen mnozí znají jako zmrzlou planetu Hoth z filmu Star Wars: Epizoda 5. Norská armáda a horská služba si tehdy zahrála povstalecké vojáky. Jak nám však náš profesor prozradil: V roce 1979, kdy se zde film natáčel, byl povrch ledovce nejméně o 30 metrů výše než dnes.

Jedna z mnoha natáčecích lokalit Star Wars V

Vrtání na ledovci

Hlavní cíl, hledat měřící latě, se nám však nedaří. Z plánovaných osmi nalézáme pouhé dvě. Buď již kompletně vytály z ledovce, nebo jsou schované pod návějemi sněhu. Zakládáme tak dvě nová měřící místa, aby bylo z čeho příště získat data. Nejprve za pomocí parní vrtačky hloubíme několik metrů hlubokou díru do ledu.

Velká plynová bomba pohání generátor páry, z něhož je pára pod silným tlakem odváděna do velmi dlouhé hadice. Na prvním stanovišti to jde poměrně hladce. Profesor přikládá hadici k povrchu a ta se pomalu začíná nořit hlouběji a hlouběji. Jen při sestavování měřicí latě zápolíme s roztřepeným lankem, které nemůžeme provléknout namrzlými, dutými tyčemi. Mlátíme do tyčí cepíny, škrábeme z nich námrazu, vymýšlíme nové taktiky. Ale co! Aspoň jsme v tom mrazu zaměstnaní a v pohybu.

Vlevo parní vrtačka v akci, vpravo sestavování měřící latě

Na druhém stanovišti je však hůře. S lankem a tyčemi zápolíme o úroveň víc, ale kéž by to byl hlavní problém. Z plynové bomby nám najednou prudce odlétá ventil. Efektní rána, obláček plynu, polekané odskakování a dva lidé pro sichr zalehávají do sporé pokrývky sněhu. Daří se nám ho znovu připevnit, když však úspěšně dovrtáme a ventil sundáme, slyšíme utíkající plyn. Uzávěr přímo na bombě je poškozený. Mimochodem, hádejte, kdo pak nesl utíkající bombu na zádech dolů?

Vichr a chumelenice přichází

O jistou nepohodu na druhém vrtání se však stará i rychle se měnící počasí. Vítr začíná nabírat na intenzitě, poté se slunce schovává za mraky a začíná sněžit. Nejprve pár vloček, poté chumelenice. Dokud jsme v pohybu, vůbec mi to nevadí. Naopak! Zážitek z ledovce je rázem jiný, což cením s nadšením malého dítěte. Připadám si nebývale dobrodružně! Do chvíle, než stojíme na místě a vrtáme. To si připadám především zmrzle. A ani sestavování latě to tentokrát nezachraňuje.

Blížíme se k trhlinám, brzy je budeme muset přejít

Když se konečně vydáme dál, zahřívám se a opět polykám plnými doušky dobrodužno. Víc, než jsem zamýšlel. „Držte lana mezi sebou co nejvíc napnuté,“ křičí průvodce. Tentokrát bez jediného náznaku žoviálnosti. Sám je na čtyřech a opatrně zkouší pevnost sněhového mostu vedoucího nad jednou z puklin, kterou musíme překonat. Tu je na druhé straně a jeden za druhým ho následujeme. „Koukej, po čem jsme přešli!“ kření se přede mnou kamarádka. Vytřeštím oči. Teprve teď vidím z boku, jak tenkou vrstvu jsme měli pod nohama.

Vytrvale klesáme, až se ocitáme téměř u konce ledovce. V cestě nám však stojí ještě hluboký, dnešní sníh. Nepříjemně se do něj boříme, to však není hlavní úskalí. Když průvodce před námi prověřuje cestu cepínem, propálí v jednom místě do tenké povrchové pokrývky otvor odhalující hlubokou jámu. S respektem ji obcházíme a… Jsme mimo ledovec! Odvazujeme se z lana, sundáváme mačky.

Závěrem shrnutí

Výzkum na ledovci byl pro mě náročným, ale naprosto famózním zážitkem! Zatím nejsilnější během mého Erasmu v Norsku. Tomu se říká praktická výuka! Pokud náhodou zamíříte na Erasmus na University of Oslo, určitě si zapište předmět GEO4420 – Glaciology. Toto však není konec, sice jsme již venku 9 hodin, stále nás čeká hodina a půl pochodu v chumelenici a horské tundře. Na jejím konci čeká útulná výzkumná stanice ve Finse, která je naším přechodným domovem. A než odjedeme zpátky do města, čeká nás ještě zítřejší program! Klikněte pro pokračování o výjezdu do Finse. 😊

Ale abych shrnul příspěvek v krátkých odrážkách:

  • největším rizikem pohybu po ledovci jsou skryté trhliny
  • prostými tyčemi se měří změna hmotnosti ledovce a rychlost jeho proudění
  • měřící tyče je obtížné najít a mají krátkou životnost
  • nové tyče se zavádí do ledovce pomocí parní vrtačky
  • počasí se může bleskově změnit, stejně jako všude v horách
  • ledovec Hardangerjøkulen je dechberoucí, posloužil i jako filmová lokalita pro Star Wars

Díky za přečtení! Jestli se ti čtivo líbilo, můžeš ho sdílet. Nebo mrkni na další příspěvky na blogu z Erasmu. Či sleduj Facebook!

Pomoz stránce růst! :)