První den v Oslo

Fotím Songsvann. Jezero, na které to mám z kolejí jen 500 metrů. Výsledek vidíte výše. Chci ho zachytit ještě z trochu jiného úhlu a posunuji se o několik desítek metrů dál. Říkám si, že by bylo roztomilé dostat do záběru divoké husy, které se v nemalém počtu pohybují po břehu. První husa zvedá zvědavě hlavu. Potom druhá. Stíhám udělat fotku, ale v tom jejich hlouček začíná formovat útočnou formaci, ve které se nebezpečně přibližují. Vzpomínám na novinový titulek z jara: „Jako z Hitchcockova hororu: Na studenty útočí divoké husy!“ Jak jen byl ten první den Erasmu v Oslo do teď krásný…

Ranní Erasmus prolog

Ach ano, je 8. 8. 2019 a včera v noci jsem přilétl. První noc jsem mohl přečkat u kamaráda Michaela. Hned ráno jsme vyrazili pěšky na kampus, a to z prostého důvodu. Nocovat na kamarádově podlaze nebylo bohužel trvale udržitelné. Nezbylo, než si vyzvednout klíče od mého nového ubytování na kolejích, které jsem si předjednal z domova.  Při cestě mezi dřevěnými domky osloského předměstí na nás čas od času vykouklo centrum. V dálce, usazené na březích fjordu. Kolem spousty zeleně, přírody, čisto. Norské klišé, které čekáte.

Věděl jsem, že budu bydlet ve stejné studentské vesnici jako Michael, na Kringsjå. Teprve na místě jsem ale dostal konkrétní nabídky. „Okay, we have for you housing in buldings 28 to 30, or 34 to 36. The rooms in buildings 34 to 36 are a bit cheaper.“ Je vám asi jasné, po kterých jsem jakožto český student skočil. Už při výběru jsem volil ty nejlevnější možné koleje. Přesto mě pokoj v bytě pro 8 lidí vyjde lehce přes 10 tisíc měsíčně.

picking up the keys for student housing
Vyzvedávání klíčů od kolejí na kampusu Blindern

Na studentském centru jsem si rovnou zařídil i studentskou kartičku. Nevím zatím, k čemu přesně je, ale byla zdarma!! Potěšen, vydal jsem se s kamarádem zpět směr Kringsjå. Tentokráte podél bystřiny a převážně lesem. Co vám budu povídat, pěkné to bylo! Dokonce jsem měl i klíče od pokoje, panovalo nezvykle nádherné počasí, zkrátka idylka! Celý nadšený a natěšený, co den ještě přinese, jsem pak zahlédl jezero Songsvann! Musel jsem jít samozřejmě k němu, na průzkum.

Pomoc, help, hjelpe!

Okej, to všechno bylo. Teď mě ale na kost ohlodají ty krvelačné divoké husy! Couvám, bestie se rychle blíží, první už syčí, další zrychlují. Poposkočím do bezpečí a udělám několik rychlých kroků. „Pohoda!“ snažím se sebevědomě přesvědčit kamaráda, křečovitý úsměv od ucha k uchu. To bylo o fous. Útok divokých hus mé cestovní pojištění beztak nekryje. Fú! Nádech a výdech, hurá směr můj nový domov.

Divoké husy na Songsvann
Příprava divokých hus k útoku, jezero Songsvann, 2019

Procházím přes rozsáhlý areál Kringsjå Studentby. Míjím první bagr, obcházím zátarasu, druhý bagr, skupinu stavařů, další stavaře. Začínám rozumět tomu, proč že je ta budova „a bit cheaper“. Mimo to je spolehlivě nejdál od zastávky metra, obchodu a pošty. Ale negativní myšlení není na místě! Všechno daleko není! Třeba přímo pod okny se nachází školka. Ehm. Hurá.

Zabydluji se a i přes výše zmíněné se mi v mém domově líbí, hodně! Areál jako celek nevypadá vůbec marně, mezi studentskými paneláky je spousty zeleně, stavaři snad zmizí do konce srpna. Navíc, studentský byt vypadá luxusně. Určitě tedy pro odchovance Tvrdek. Rozepíši se o tom jindy, ale v rychlosti! Prostorná kuchyně, vybavená mimo jiné i myčkou, s balkónem a výhledem na les, les a další les. Pokojík pro mě samotného větší než dvojlůžák v Brně, koupelnu sdílím jen s jedním spolubydlícím hned vedle. OCH! A mám tu křesílko!!!

První nákupy v Norsku

Nastavuji WiFi router a svalím se do křesílka. Jím müsli tyčinku dovezenou z domu. Tento den snad čtvrtou. Asi nebude od věci, když si koupím něco normálního k jídlu. Nu což, je na čase prubnout místní supermarket. Vzhůru do Kiwi, obchodu s lákavým podtitulem „Mini pris“! Jako první můj pohled padne na chléb. Mrknu na cenovku. Omdlévám. Tušil jsem, že v Norsku se nebudu moct chovat jak král v zámku, ale co je moc, to je příliš. „Jsi přece Čech,“ dodávám si odvahy, „ty na to nějak vyzraješ!!“

A skutečně, vzpomínám si na laskavá slova kamaráda: „Hledej First Price!“ V následném amoku vylovím mezi 5 identickými druhy chlebů jeden se značkou First Price. Vypadají stejně, ale nenechte se mýlit! Tento je při stejné váze více než třikrát levnější než ostatní. Okamžitě ho beru. Obdobně to funguje i u jiných (nejen) potravin, a tak jistě není překvapivé, že se můj první nákup skládal výhradně ze zboží této sympatické značky. Cena je pak docela podobná té v Česku.

First price především!!!

Vybaluji nákup. Plánuji ukuchtit těstoviny s tuňákem, rajským protlakem a kukuřicí. Je zde, pravda, drobný detail. Vše je v konzervách bez otvírání. Nemohu najít otvírák, který jsem si dovezl. Rezignovaně krájím chleba a patlám na něj z kilovky borůvkové marmelády. Po jídle je ale čas na rekognoskaci okolí, po geograficku. Hurá na krátkou a rychlou vycházku! Nazouvám tenisky a vyrážím na místo srazu s Michaelem.

Les kam se podíváš

Přeskakujeme balvany, kloužeme po kořenech stromů. Z mraku nad námi zahřmí a snáší se první kapky. Zrychlujeme a s ještě větší vervou spěcháme na vršek Vetakollen. Musíme ho prostě zdolat, je to kousíček! Za pár minut se za námi otevírá krásný výhled na Oslofjord a město Oslo. Krása. Focení nám trochu znesnadňují ještě padající kapky, ale mrak již odplouvá pryč.

Vyhlídka při cestě na Vettakollen

Už jsem zmínil, jak je všude kolem les?! Nazývá se Oslo Marka, jeho rozloha činí asi 1700 km2 a zákon ho chrání před rozšiřováním města a jeho postupným zastavěním. Po fotografické zastávce se do něj dále noříme. Ač jsme na jeho úplném okraji, nacházíme zde překrásnou divočinu. Tu bych jistě ocenil ještě více, kdybych si vzal odpovídající obuv, ale něco takového jsem v lese hnedle za městem nečekal.

Cesta na takové to pohodové hajkování

Místy skáču ze šutru na šutr a snažím se neutopit boty v bahnu. Na sušších místech vystupují velké balvany ze země a můj primární cíl se mění – nevymknout si kotník. Domnívám se, že s ohledem na podmínky postupujeme rychle a dost svižně. Několik Norů, kteří nás předbíhají v lehoučkých běžeckých botách, s bodrým pozdravem „Hei!“, mě ale z této iluze rychle vyvádí. Dostáváme se do velmi balvanitého klesání. Z protějšího směru nás míjí cyklisti. Opět úsměv a krátký norský pozdrav. Jsem na výsost pohoršen, určitě jim jde o systematické zesměšňování cizinců!

Završení

Po pár hodinkách jsem zpět na Krinsgjå. Ač trochu unaven, tak nadšen. Divočina kolem skvělá, boty jsem neutopil a ani jsem se na žádném z těch šutrů nenatáhl! Plánuji, kam vyrazím zítra. Bude to zase do lesa, o tom žádná, ale do jakého směru se vydat? Vybaluji ještě poslední věci z krosny. Z rukavice mi padá na nohu otvírák. Mé nadšení nezná mezí! Otevírám plechovku tuňáka a kukuřice, přidávám je spolu s omáčkou do těstovin. Usedám s uklohněným jídlem do křesílka, na teplé jídlo se třesu půl dne. Zapínám notebook a k večeři se chystám sledovat fenomenální seriál. Kosmo na archivu ČT. „Litujeme, tento obsah není kvůli omezeným autorským právům dostupný na vašem území.“ K čertu!

Pokud se článeček líbil, můžete sledovat FB stránku, aby Vám v budoucnu neuniklo pokračování. Mrk, mrk! Během deštivějších dnů se budu snažit něco sesmolit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *