Jak se bydlí a panikaří na norských kolejích Kringsjå

Zoufale bouchám pěstmi na vstupní dveře kolejního bytu. Už dobrých pět minut. „Nikdo není doma,“ bleskne mi hlavou myšlenka. Právě jsem se zabouchl. Podruhé během dvou dnů. A na plotně za dveřmi se vaří mé brambory. Panika a hysterák začíná. I takhle se mi žije na kolejích Kringsjå. Než budu pokračovat v tomto příběhu zoufalství a nových přátelství, dovolte mi popsat tyto norské koleje i z informačně hodnotnějšího hlediska. Jak jsem se na ně hlásil a kterak se tu bydlí v časech, kdy nepanuje bramborová krize.

Pokračování textu Jak se bydlí a panikaří na norských kolejích Kringsjå