Zeměpisec.cz
Jízda na kole je v Oslo zážitek. Tím nemyslím, že na vás řidiči rozzuřeně gestikulují, pokřikují, sem tam pokropí ostřikovačem. Kdepak! Dovolím si sdílet zkušenost s pumpičkařením v této norské metropoli a blízkém okolí. A pokud by se někdo z Vás náhodou chystal na delší dobu do Osla – pořiďte si kolo! Stojí to za to! Ten pojízdný a rzí ozdobený mrzáček, kterého jsem koupil, byla totiž zatím má nejlepší investice během Erasmu. Je pro to hned několik důvodů!
Zoufale bouchám pěstmi na vstupní dveře kolejního bytu. Už dobrých pět minut. „Nikdo není doma,“ bleskne mi hlavou myšlenka. Právě jsem se zabouchl. Podruhé během dvou dnů. A na plotně za dveřmi se vaří mé brambory. Panika a hysterák začíná. I takhle se mi žije na kolejích Kringsjå. Než budu pokračovat v tomto příběhu zoufalství a nových přátelství, dovolte mi popsat tyto norské koleje i z informačně hodnotnějšího hlediska. Jak jsem se na ně hlásil a kterak se tu bydlí v časech, kdy nepanuje bramborová krize.
Konečně jsme se vyškrábali na Nordre Kolsåstopp! Rozjařeně pořizujeme skupinovou fotku, sedáme na skálu a zakusujeme se do domácího cheesecaku a brownies. Je neděle a lomcuje mnou nadšení. Důvodu je hned několik. Prvním je aktuálně přijaté množství cukru. Druhým je skvělý, trochu divoký hike a fenomenální výhled na Oslo. A třetím je úžasná skupinka erasmáků, s nimiž tu jsem. Dala nás dohromady univerzita prostřednictvím tzv. Buddy weeku. A ten tu zběžně popíšu! Radosti i strasti zahrnuty!