Lokální druhová rozmanitost (biodiverzita)

Lokální druhové bohatství je jeden z typů biodiverzity vyjadřující počet unikátních druhů ve vymezené lokalitě, a to ať už v regionálním či velmi podrobném měřítku.

Představa o druhové bohatosti flóry v Evropě byla donedávna založena pouze na národních seznamech druhů a atlasech rozšíření rostlin (např. Atlas Florae Europeae). V současnosti se ale rozšiřují databáze sdružující fytocenologické snímky přístupné z on-line prostředí, např. European Vegetation Archive (EVA).

Faktory ovlivňující lokální diverzitu rostlin

Mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující lokální druhovou bohatost rostlin patří:

vhodné podmínky prostředí
vliv produktivity stanoviště
vliv disturbancí
vliv okolní krajiny
vliv historie krajiny

F1: Vhodné podmínky prostředí

Podmínky prostředí, ať už míra kontinentality, úhrny srážek, teplota či jiné, ovlivňují signifikantně lokální biodiverzitu. Významným faktorem je pak zejména pro lesní vegetaci pH půdy.

Ve středoevropském prostředí je mnohem více druhů adaptovaných na zásadité půdy. V tomto prostředí je tak vyšší species pool (tj. soubor druhů, které jsou schopné osídlit lokalitu) bazifilních druhů. Vyšší pH tak obvykle znamená vyšší lokální diverzitu.

Hypotéza nerovnoměrného pleistocenního vymírání je historickým vysvětlením častější adaptace na vyšší pH. Ta předpokládá, že převaha vápnomilných taxonů vyplývá z vymření acidofilních druhů při akumulaci vápnitých spraší v dobách ledových.

F2: Vliv produktivity stanoviště

Produktivita stanoviště je vyjádřením dostatků zdrojů a vhodných podmínek pro jejich využívání organismy.

Při malém množství živin a produktivitě stanoviště je přítomno malé množství unikátních druhů. Diverzita postupně s produktivitou stanoviště roste, ale pokud je živin na stanovišti příliš mnoho, začne druhová diverzita opět klesat. Důvodem je silná konkurence několika málo dobře adaptovaných druhů či například větší velikost jedinců.

F3: Vliv disturbancí

Disturbance, narušování porostu a odstraňování částí živé biomasy, jsou důležitým faktorem lokální druhové bohatosti.

Zvětšování její intenzity a frekvence nejprve způsobuje nárůst biodiverzity, protože se omezují dominantní druhy a vzniká prostor pro uplatnění konkurenčně slabších taxonů (při pastvě či pravidelné seči).

Příliš častá či silná disturbance však znemožní většině druhů obnovovat ztracenou biomasu a druhová bohatost tak opět klesá.

F4: Vliv okolní krajiny

Významným faktor je jev zvaný spatial mass effect, což je pozitivní vliv heterogenity okolní krajiny.

Pokud je v okolní krajině více stanovišť, mohou jejich druhy osídlit sledovanou plochu, ačkoliv na ní nemusejí být ideální podmínky. Jejich přítomnost je udržovaná neustálým přísunem propagulí z okolních stanovišť s příznivými podmínkami.

F5: Vliv historie krajiny

Hotspoty současné lokální biodiverzity rostlinných společenstev se často vyskytují v oblastech s dlouhou kontinuitou daného společenstva. Příkladem mohou být pozdně glaciální refugia temperátních druhů, které jsou dnes bohatými společenstvími světlých lesů.

Vliv historie krajiny má obvykle silnější efekt na počet specialistů daného vegetačního typu.

Studijní materiály Biogeografie

Téma Lokální druhová rozmanitost je součástí studijních materiálů Biogeografie. Tento předmět byl vyučován na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity. Přejděte na rozcestník témat (1. tlačítko), nebo si přečtěte předcházející (2. tlačítko) či následující (3. tlačítko) téma.