Životní a vzrůstové formy rostlin

Životní formy jsou fyziognomicky a funkčně podobné typy rostlin, které vznikly konvergentním vývojem. Jejich rozdělení je založeno na způsobu umístění a ochrany obnovovacích orgánů – mají stejné adaptivní znaky (efarmonické). Jinak řečeno jde o to, v jaké formě přežívají své nepříznivé období.

Raunkiaerův systém

Raunkiaer v roce 1905 vyznačil několik druhů rostlin dle životní formy:

  • fanerofyty,
  • chamaefyty,
  • hemikryptofyty,
  • geofyty,
  • terofyty.

Fanerofyty jsou typicky stromy a ve svém nepříznivém období zachovávají reprodukční orgány (pupeny) vysoko nad zemí, kde přežívají v koruně (více než 30 cm nad povrchem). Během tohoto období nesmí být příliš velký vítr a mráz, který by pupeny poškozoval. Nejčastěji se vyskytuje v geobiomu lesů mírného pásma a opadavého deštného lesa.

Chamaefyty jsou malé dřevnaté keříčky (mohou být opadavé), které své pupeny nechají přikrýt sněhovou pokrývku, která pak funguje jako izolace chránící reprodukční orgány před vysokými mrazy. Typické jsou pro geobiom tundry.

Hemikryptofyty jsou tzv. trvalky s pupeny umístěnými u země. Listoví na konci vegetačního období odumře a spadne na pupeny, tím je přikryje a chrání před mrazem. Jak listoví tlí, zároveň tím uvolňuje i malé množství tepla. Tato forma je nejtypičtější pro geobiomy stepi a lesů mírného pásma.

Geofyty na zimu stahují látky pod zem do oddenků či hlíz. Tato forma má velkou konkurenční výhodu, že má hned z kraje vegetačního období velkou zásobu vody a živin a může tak vyrazit oproti jiným formám dříve. Patří sem tzv. jarní efemeroidy, které vykvétají dříve, než se zatáhne listnatý les (poté je v podrostu lesa málo světla). Typickým zástupcem geofytů je cibule či sněženka. Často je mimo lesů mírného pásma nalézáme v geobiomu savan.

Mezi geofyty patří i invazivní křídlatka.

Terofyty jsou tzv. jednoletky, rostlina přes nepříznivé období zahyne a zůstanou po ní na povrchu země jen semena. Na jaře pak vyroste ze semena, obvykle stihne v našich podmínkách vykvést až v 2. polovině léta. Nepříznivým obdobím může být například krom zimy i období sucha v tropech.

Mezi ně patří například invazivka netýkavka malokvětá a žláznatá.

Rozšířený systém vzrůstových forem

Výše popsaný systém životních forem byl v roce 1974 rozšířen. Podle procentuálního zastoupení různých forem lze pak v porovnání s předešlým systémem lépe charakterizovat skladbu jednotlivých geobiomů. Pánové Ellenberg a Mueller-Dombois popisují následující vzrůstové formy:

  • fanerofyty,
  • chamaefyty,
  • hemikryptofyty,
  • geofyty,
  • hydrofyty,
  • terofyty,
  • liány,
  • epifyty,
  • stromoví hemiparazité,

Hydrofyty jsou vodní analogií ke geofytům. Pokud však stahuje živiny do části schované v bahně pod hladinou vody, můžeme mluvit o tzv. helofytu.

Liány jsou pak popínavé rostliny používající kmen stromu jako oporu pro svůj stonek. Patří mezi ně například psí víno, břečťan popínavý či původní vinná réva.

Epifyty „sedí“ v korunách stromů, na větvích a kmenech. Nejde o parazity, vodu a minerály získávají jejich stékáním po kmeni stromu. Vyskytují se především v tropech, u nás jen v podobě mechů a lišejníků, žádné epifytické vyšší rostliny se v našich podmínkách přirozeně nevyskytují.

Stromoví hemiparazité berou z těla hostitele vodu, nikoliv však asimiláty (jsou schopni asimilace). Mezi nejznámější zástupce patří v naších podmínkách jmelí či ochmet evropský.

Thalofyty nemají cévní svazky a místo kořenů disponují maximálně jen příchytnými orgány. Vodu s živinami přijímají celým povrchem těla a jde o různé mechorosty, lišejníky, řasy a sinice.

 

Pomoz stránce růst! :)