Členění světového oceánu

Světový oceán lze základně rozčlenit na jednotlivé oceány a moře. Jsou však četné odlišné způsoby, jak dělit světový oceán, ty jsou pak popsány dále v kapitole.

Členění na oceány a moře

Oceán je dle definice Ericha Brunse z roku 1958 část světového oceánu ležící mezi pevninami s vlastním uzavřeným systémem proudů, vodních mas, systémem dnových sedimentů a s typickým rozdělením teplot a salinity.

Moře je část oceánu zasahující do pevniny, nebo je oddělená od oceánu řetězcem ostrovů. Moře se dál dělí na:

  • okrajová = od oceánu oddělené jedním či 2 plochami pevniny či řetězcem ostrovů; od oceánu se příliš neliší teplotou a salinitou, tvoří okraj oceánu; Severní m., Beringovo m.
  • vnitřní = téměř úplně obklopené pevninou, s oceánem spojené jen jedním či více průlivy; Černé m., Baltské m. a Středozemní (to má i vlastní proudový systém)

U moří může být terminologie problematická, protože často je zaměněna především z historických důvodů s pojmem záliv, který je definován jako část oceánu či moře zasahující do pevniny. Příkladem je Guinejský či Aljašský záliv, ty jsou totiž ve skutečnosti okrajovými moři.

Jednotlivé oceány

V současnosti (2018) se vymezuje 5 dílčích oceánů. Jde o Tichý, Atlantský, Indický, Severní ledový a Jižní oceán.

Tichý oceán

Tichý oceán je největší, zabírá skoro polovinu světového oceánu a třetinu celého zemského povrchu. Průměrná hloubky činí asi 4 000 m a nejhlubší místo se nachází v Mariánském příkopě (10 994 m). Dno vykazuje relativně velmi velké výškové rozdíly, což je zapříčiněno nestabilitami zemské kůry. Rámuje ho tzv. Ohňový oblouk a je zde tak vysoká tektonická aktivita. Probíhá zde velmi čilá doprava ve směru sever-jih i východ-západ a nachází se zde množství světově významných přístavů, např. Vladivostok, Shanghai, Singapur, Callo, San Francisco, Los Angeles, Vancouver a mnoho dalších.

Atlantský oceán

Atlantský oceán je druhý největší, jeho průměrná hloubka činí asi 3 600 m a nejhlubší místo se nachází v Portorickém příkopu (8 486 m). Oceánem prochází od severu k jihu esovitě prohnutý Středoatlantský hřbet, rovněž se zde nachází patrně nejvýznamnější oceánský proud – Golfský proud. I zde probíhají velmi významné námořní trasy, asi 2/3 nákladů na světě se přepraví právě tudy. Nejvýznamnějšími přístavy jsou pak například Rotterdam, Hamburg, Marseille, Petrohrad, New York, Buenos Aires, Kapské město a mnoho dalších.

Indický oceán

Indický oceán je třetím největším oceánem, jeho průměrná hloubka činí asi 1 100 m, nejhlubší místo se nachází v Sundském příkopu (7 450 m). Na jihu je spojen s Tichým, Atlantským i Jižním oceánem, zatímco na severu je silný vliv působení pevniny a probíhají zde monzuny. Přes tento oceán je transportováno asi 1/10 nákladů, hlavními přístavy jsou zde například Aden, Kuvajt, Karáči, Bombai, Čitagou, Colombo, Durban, Dar es Salam, Fremantle a další.

Jižní oceán

Jižní oceán (též Antarktický či Jižní ledový) je druhým nejmenším oceánem, průměrná hloubka činí asi 4 500 m. Obklopuje Antarktidu a jeho severní hranice je vymezena 60. rovnoběžkou. Pro lodní dopravu jde o rizikovou oblast, jde o tzv. ječící šedesátky – působí zde silný vítr a větrem vzduté vlny se ženou kolem celé zeměkoule, aniž by narazily na pevninskou překážku.

Severní ledový oceán

Severní ledový oceán je nejmenším oceánem, průměrná hloubka činí asi 1 100 m, největší hloubka je pak 5 220 m. Střední část je trvale zamrznutá a vyskytuje se zde plavající led od východu k západu, led tzv. driftuje. Pro námořní dopravu se používá pouze 3 až 5 měsíců v roce a lodě využívají tzv. Severní mořskou cestu. Významnými přístavy zde jsou například Murmansk, Archangeľsk, Tromso, Trondheim či Churchil.

Hydrologické rajóny světového oceánu

Dietrich v roce 1957 rozčlenil oceán dle povrchových proudů a dalších kritérií na několik fyzickogeografických oblastí, resp. hydrologických rajónů, jež jsou vypsány níže. Jde o rajóny:

  • pasátových proudů,
  • rovníkových protiproudů,
  • monzunových proudů,
  • subtropických oblastí,
  • volných proudů,
  • proudů západních větrů,
  • šelfových moří
  • a polární rajóny.

Rajóny pasátových proudů

Rajóny pasátových proudů se vyznačují tím, že zde převládají západní proudy (voda se pohybuje k západu), převažují tu totiž pasátové větry. Dále se rozdělují na tyto podrajóny:

  • východní (suché vzduchové masy, pouště u pobřeží – Namib, Atacama),
  • centrální,
  • západní (vlhké vzduchové masy, tropická vegetace v Brazílii atd.).

Rajóny rovníkových protiproudů

Rajóny rovníkových protiproudů se vyznačují tím, že se zde po celý rok či sezónně vyskytují povrchové proudy pohybující se od západu na východ mezi severo a jihorovníkovými proudy. Tyto proudy vyrovnávají odnos vody pasátovými proudy ve východní částech oceánu, a proto se nazývají vyrovnávající proudy. Rychlost těchto proudů dosahuje až 50–150 cm.s-1 (jedny z největších hodnot v oceánu). Rovníkový protiproud je nejvýraznější v Tichém oceánu, kde dosahuje šířku až 500 km a délku 15 000 km.

Rajóny monzunových proudů

Rajóny monzunových proudů se vyznačují tím, že změna monzunových větrů zde podmiňuje i změnu směru povrchových proudů v daných oblastech světového oceánu. To podmiňuje také chemickou a fyzikální změnu vlastností vody. Dále se rozdělují na tyto podrajóny:

  • tropický,
  • mimotropický.

Rajóny subtropických oblastí

Rajóny subtropických oblastí jsou přechodnými oblastmi mezi rajóny pasátových proudů a západních driftových proudů. Pasátové a západní proudy je obtékají v anticyklonálním směru, což podmiňuje nahromadění lehčí vrchní vrstvy vody v centrálních částech rajónů. Je zde mocná vrstva vody se zvýšenou salinitou a teplotou, žádné rajóny též nemají v hloubce 200 až 400 m vyšší salinitu a teplotu než právě zde. Jsou chudé na život v důsledku nedostatku vertikální výměny (v severních či jižních částech rajónů trochu bohatší, protože vyšší variabilita teploty podporuje větší vertikální výměnu).

Rajóny volných proudů

Rajóny volných proudů se vyznačují výskytem odtokových proudů vznikajících v důsledku nahromadění vody pasátovými větry v západních částech oceánů. Patří mezi ně například Golfský proud či Kuro-šio, teplé proudy s relativně vysokou rychlostí.

Rajóny proudů západních větrů

Rajóny proudů západních větrů se vyznačují tím, že nad proudy je cirkulace vzduchu velmi proměnlivá, je zde častý výskyt cyklonálních situací a s ohledem na výskyt kolem 40. rovnoběžky se jim často říká řvoucí čtyřicítky. Srážky převyšují výpar, je zde tak nižší salinita. Výstupné proudy přináší pro vodní živočichy množství živin a jsou tak bohaté na život.

Polární rajóny

Polární rajóny dělíme na dva základní podrajóny:

  • vnitřní (pokryté ledem, na severní poloukouli tabulový led, na jižní hodně ledových vrchů ze šelfového ledovce)
  • vnější (pokryté ledem v zimě, jejich hranice např. Severoatlantickým proudem zatlačena k 79° s. š., zatímco Labradorský proud ji posunuje k 46° s. š.)

Rajóny šelfových moří

Rajóny šelfových moří jsou převážně moře s hloubkou do 200 m. Zabírají asi 7,8 % povrchu světového oceánu, ale jen 0,2 % jeho objemu. Vlastnosti silně ovlivněny přilehlou pevninou a okolním oceánem.

Vodní hmoty

Vodní hmota je dostatečně rozsáhlý objem světového oceánu, které vznikli v příslušných fyzickogeografických a časových podmínkách a mají své charakteristické vlastnosti (sledována především teplota, salinita, obsah kyslíku, optické a biologické kvality vody). Hranice mezi jednotlivými hmotami je nazývána oceánská fronta.

V základu lze odlišit:

  • povrchovou vodní hmotu = sahá po hranici vertikálního promíchávání vody, tj. oceánská troposféra
  • hlubinná vodní hmota = je relativně homogenní, tj. oceánská stratosféra

Ve světovém oceánu se pak obvykle odlišují vodní hmoty:

  • povrchové dále zonálně členěné na:
    • rovníkové
    • tropické
    • subpolární
    • polární
  • střední (tj. přechodné)
  • hlubinné
  • dnové

Poloha oceánských front je pak proměnlivá v závislosti na lokálních podmínkách.

Pomoz stránce růst! :)