Prameny a minerální vody
Pramen je soustředěný či rozptýlený výtok podzemní vody na zemský povrch. Základní veličinou při jejich měření je vydatnost pramene, která vyjadřuje, kolik vody z pramene vyteče za jednotku času (obvykle l.s-1, případně m3.s-1).
Minerální vody se od obyčejných podzemních vod liší množstvím a druhem rozpuštěných minerálních látek, plynů i teplotou.
Typy pramenů
Prameny lze rozlišovat dle trvání výronu vody, a to na:
- stálé,
- občasné (tj. periodické),
- epizodické.
Lze je též rozdělovat dle změn vydatností na prameny:
- s velmi vyrovnanou vydatností,
- s průměrnou vydatností,
- s nevyrovnanou vydatností.
Podle způsobu výstupu vody z podzemí lze pak prameny rozlišit na:
- sestupné (vytékání podzemní vody při sestupném pohybu z oblasti infiltrace do oblasti vyvěrání; nejtypičtější příklad v ČR),
- výstupné (vytékání podzemní vody při vzestupném pohybu vody vlivem tlaku vody ve vodonosné vrstvě; artézská voda, vztlak plynu, vliv zvýšené teploty u termálních pramenů)
- přetékající (tj. přelivné; voda se hromadí v podzemní zásobě, přes jejíž okraj přetéká na povrch).
Stálost a nestálost pramene může signalizovat hloubku oběhu vody pramene a určujeme ji dle poměru maximální a minimální vydatnosti pramene (Qmax/Qmin). Pak můžeme mluvit o stupních rozkolísanosti, dle nichž stanovujeme následující typy pramenů:
- velmi stálé (poměr Qmax/Qmin = 1 : 1),
- stálé (1 : 1 až 1 : 2),
- nestálé (1 : 2 až 1 : 10),
- velmi nestálé (1 : 10 až 1 : 30),
- celkově nestálé (1 : 30 až 1 : ∞).
Z poměrů Qmax a Qmin a jiných charakteristik lze pak na základě stupňů spolehlivosti, stálosti, variability vydatnosti (v = (Qmax-Qmin)/Qa * 100) a dalších vyčlenit další typy pramenů.
Prameny lze vyčlenit i dle teploty, obsahu minerálních látek (viz kapitola níže) a dalších kritérií.
Vznik minerálních vod
Vodní složka minerálních vod je na našem území většinou pevninského původu a jde o vadózní vodu. V menší míře může mít i juvenilní původ. Vodní složka může mít však také původ mořský – jde pak o uzavřené polohy bývalých moří či slaných jezer a mluvíme o tzv. reliktních minerálních vodách.
Podle chemické složky minerálních vod rozlišujeme minerální vody petrogenní (dle horninového prostředí), marinogenní (dle moře) a smíšené.
Klasifikace minerálních a termálních vod
Minerální vody lze dělit dle hydrologických struktur. Hydrologická struktura je geologicky-tektonicky a hydrologicky vymezená jednotka, na kterou je daná minerální voda vázaná.
Lze je klasifikovat dle vydatnosti pramenů, viz kapitola výše.
Další možností je vymezení podle teploty vody, a to následovně:
- vody studené (< 15 °C)
- vody termální (15 – 40 °C)
- teplice (15 – 20 °C)
- velmi nízkotermální (21 – 30 °C)
- nízko termální (31 – 40 °C)
- vody hypertermální (41 – 100 °C)
- středně termální (41 – 70 °C)
- vysoko termální (71 – 100 °C)
- vody přehřáté (> 100 °C)
Další je dělení podle chemického složení. Většina klasifikací vychází pouze z principu převládajích iontů či hypotetických solí. Tyto klasifikace bývají velmi rozsáhlé, jako jedno z kritérií se například používá zastoupení 6 hlavních iontů minerálních vod, mezi něž patří Cl-, SO42-, HCO3-, Na+, Ca2+, Mg2+.
Podle obsahu rozpuštěných pevných látek rozlišujeme tyto minerální vody:
- velmi slabě mineralizované = do 1 g.l-1
- slabě mineralizované = 1 – 5 g.l-1
- středně mineralizované = 5 – 10 g.l-1
- silně mineralizované = 10 – 35 g.l-1
- velmi silně mineralizované = 35 – 50 g.l-1
- solanky (rosoly, ropy) = nad 50 g.l-1
Dále vymezujeme minerální vody i dle obsahu plynu, a to především CO2 a H2S:
- kyselky (vody uhličité, alespoň 1 g.l-1 CO2)
- sírné vody (alespoň 1 mg.l-1 H2S)
Studijní materiály Hydrologie
Téma Prameny a minerální vody je součástí studijních materiálů Hydrologie a hydrogeografie. Tento předmět byl vyučován na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity. Přejděte na rozcestník témat (1. tlačítko), nebo si přečtěte předešlé (2. tlačítko) či následující (3. tlačítko) téma.