Prameny a minerální vody

Pramen je soustředěný či rozptýlený výtok podzemní vody na zemský povrch. Základní veličinou při jejich měření je vydatnost pramene, která vyjadřuje, kolik vody z pramene vyteče za jednotku času (obvykle l.s-1, případně m3.s-1).

Minerální vody se od obyčejných podzemních vod liší množstvím a druhem rozpuštěných minerálních látek, plynů i teplotou.

Typy pramenů

Prameny lze rozlišovat dle trvání výronu vody, a to na:

  • stálé,
  • občasné (tj. periodické),
  • epizodické.

Lze je též rozdělovat dle změn vydatností na prameny:

  • s velmi vyrovnanou vydatností,
  • s průměrnou vydatností,
  • s nevyrovnanou vydatností.

Podle způsobu výstupu vody z podzemí lze pak prameny rozlišit na:

  • sestupné (vytékání podzemní vody při sestupném pohybu z oblasti infiltrace do oblasti vyvěrání; nejtypičtější příklad v ČR),
  • výstupné (vytékání podzemní vody při vzestupném pohybu vody vlivem tlaku vody ve vodonosné vrstvě; artézská voda, vztlak plynu, vliv zvýšené teploty u termálních pramenů)
  • přetékající (tj. přelivné; voda se hromadí v podzemní zásobě, přes jejíž okraj přetéká na povrch).

Stálost a nestálost pramene může signalizovat hloubku oběhu vody pramene a určujeme ji dle poměru maximální a minimální vydatnosti pramene (Qmax/Qmin). Pak můžeme mluvit o stupních rozkolísanosti, dle nichž stanovujeme následující typy pramenů:

  • velmi stálé (poměr Qmax/Qmin = 1 : 1),
  • stálé (1 : 1 až 1 : 2),
  • nestálé (1 : 2 až 1 : 10),
  • velmi nestálé (1 : 10 až 1 : 30),
  • celkově nestálé (1 : 30 až 1 : ∞).

Z poměrů Qmax a Qmin a jiných charakteristik lze pak na základě stupňů spolehlivosti, stálosti, variability vydatnosti (v = (Qmax-Qmin)/Qa * 100) a dalších vyčlenit další typy pramenů.

Prameny lze vyčlenit i dle teploty, obsahu minerálních látek (viz kapitola níže) a dalších kritérií.

Vznik minerálních vod

Vodní složka minerálních vod je na našem území většinou pevninského původu a jde o vadózní vodu. V menší míře může mít i juvenilní původ. Vodní složka může mít však také původ mořský – jde pak o uzavřené polohy bývalých moří či slaných jezer a mluvíme o tzv. reliktních minerálních vodách.

Podle chemické složky minerálních vod rozlišujeme minerální vody petrogenní (dle horninového prostředí), marinogenní (dle moře) a smíšené.

Klasifikace minerálních a termálních vod

Minerální vody lze dělit dle hydrologických struktur. Hydrologická struktura je geologicky-tektonicky a hydrologicky vymezená jednotka, na kterou je daná minerální voda vázaná.

Lze je klasifikovat dle vydatnosti pramenů, viz kapitola výše.

Další možností je vymezení podle teploty vody, a to následovně:

  • vody studené (< 15 °C)
  • vody termální (15 – 40 °C)
    • teplice (15 – 20 °C)
    • velmi nízkotermální (21 – 30 °C)
    • nízko termální (31 – 40 °C)
  • vody hypertermální (41 – 100 °C)
    • středně termální (41 – 70 °C)
    • vysoko termální (71 – 100 °C)
  • vody přehřáté (> 100 °C)

Další je dělení podle chemického složení. Většina klasifikací vychází pouze z principu převládajích iontů či hypotetických solí. Tyto klasifikace bývají velmi rozsáhlé, jako jedno z kritérií se například používá zastoupení 6 hlavních iontů minerálních vod, mezi něž patří Cl, SO42-, HCO3, Na+, Ca2+, Mg2+.

Podle obsahu rozpuštěných pevných látek rozlišujeme tyto minerální vody:

  • velmi slabě mineralizované = do 1 g.l-1
  • slabě mineralizované = 1 – 5 g.l-1
  • středně mineralizované = 5 – 10 g.l-1
  • silně mineralizované = 10 – 35 g.l-1
  • velmi silně mineralizované = 35 – 50 g.l-1
  • solanky (rosoly, ropy) = nad 50 g.l-1

Dále vymezujeme minerální vody i dle obsahu plynu, a to především CO2 a H2S:

  • kyselky (vody uhličité, alespoň 1 g.l-1 CO2)
  • sírné vody (alespoň 1 mg.l-1 H2S)
Pomoz stránce růst! :)