Biogeografická pravidla
Biogeografická pravidla jsou zobecňující zákonitosti popisující prostorové rozdíly v ekologických populacích. Mezi nejznámější biogeografická pravidla patří:
- Bergmanovo pravidlo
- Allenovo pravidlo
- Glogerovo pravidlo
- Jordanovo pravidlo
- Thorsonovo pravidlo
Vybraná biogeografická pravidla
Bergmanovo pravidlo
Bergamanovo pravidlo říká, že v rámci široce rozšířeného taxonu savců a ptáků se větší jedinci vyskytují ve vyšších zeměpisných šířkách.
Původní pravidlo z roku 1847 bylo později z endotermních živočichů rozšířeno i na další skupiny (např. na některé plazi a mravence), je zde však mnoho výjimek.
Allenovo pravidlo
Allenovo pravidlo z roku 1878 říká, že endotermní živočichové žijící
ve vyšších (chladnějších) zeměpisných šířkách mají zpravidla menší tělní výběžky (uši, ocasy, zobáky) a končetiny než jejich příbuzní bývající nižší (teplejší) zeměpisné šířky.
Allenovo pravidlo se vysvětluje tím, že větší tělní výběžky umožňují rychlejší ochlazování krve v teplejších oblastech.
Glogerovo pravidlo
Glogerovo pravidlo z roku 1883 říká, že zbarvení příbuzných endotermních živočichů koreluje s vlhkostí prostředí, které obývají, přičemž tmavší formy se vyskytují ve vlhčím prostředí.
Pravidlo pravděpodobně souvisí s lepším maskováním druhů, protože ve vlhčích oblastech se vyskytují tmavší půdy a hustší vegetace. Zároveň má změna zbarvení zřejmě i pozitivní vliv na termoregulaci v daných prostředích.
Jordanovo pravidlo
Jordanovo pravidlo z roku 1892 hovoří o tom, že počet obratlů mořských ryb roste podél gradientu od teplých vod v tropických oblastech směrem k chladným vodám ve vyšších zeměpisných šířkách.
Stále není příliš jasné, do jaké míry je toto biogeografické pravidlo univerzální. Závislost se totiž mění pro různé druhy, skupiny druhů nebo populace. Zřejmě souvisí s Bergmanovým biogeografickým pravidlem.
Thorsonovo pravidlo
Thorsonovo biogeografické pravidlo říká, že vývoj mořských bezobratlých se mění se vzrůstající zeměpisnou šířkou od nepřímého k přímému.
U přímého vývoje je mladý jedinec po vylíhnutí podobný dospělci a pouze dorůstá jeho velikosti. Nepřímý je charakterizován vývojem přes larvální stádium, což může být v nižších zeměpisných šířkách výhodnější, protože může být unášena mořskými proudy a druh se pak rychleji šíří.
Ve vyšších zeměpisných šířkách se spíše u druhů vyskytují větší vajíčka, obecně rychlejší růst jedinců a zároveň je častější živorodost a přímý vývoj.
Další biogeografická pravidla
Vermeijova hypotéza predační eskalace
Toto biogeografické pravidlo známé jako hypotéza predační eskalace říká, že adaptace na predační tlak jsou lépe vyvinuté v nižších zeměpisných šířkách. Hypotéza z roku 1978 byla zkoumána na mořských plžích, mlžích, houbovcích aj. Rovněž vyjadřuje, že v nižších zeměpisných šířkách je větší predační tlak.
Na souší je Vermeijova hypotéza zdokumentována pro velikost semen, která jsou mírně větší v nižších zeměpisných šířkách. Větší semena lépe odolávají predaci.
Renschovo pravidlo geografické variace životních charakteristik
Renschovo pravidlo mimo jiné popisuje, že velikost snůšky ptáků, velikost vrhů u savců či dlouhověkost se mění nejen latitudálně, ale v temperátních oblastech také mezi ostrovy a souší.
Obecně lze vypozorovat, že v nestabilních podmínkách (zejména pevnina severních šířek) je tendence k r-strategii. Tendence ke K-strategii je pak ve stabilnějších klimatech, zejména v tropických oblastech a na ostrovech.
Studijní materiály Biogeografie
Téma Biogeografická pravidla je součástí studijních materiálů Biogeografie. Tento předmět byl vyučován na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity. Přejděte na rozcestník témat (1. tlačítko), nebo si přečtěte předcházející (2. tlačítko) či následující (3. tlačítko) téma.