Makroevoluce

Makroevoluce je evoluce vyšších taxonomických jednotek nad úrovní druhu (jde tedy o evoluci rodů, čeledí atd.). Narozdíl od mikroevoluce, která sleduje evoluci nižších taxonomických jednotek pod úrovní druhu, je rozeznatelná ve fosilním záznamu.

Druhový výběr

Druhový výběr je analogií přírodního výběru, ale na vyšší úrovni. Místo jedinců jsou selektovány celé druhy. Například při náhlé změně podmínek může docházet k rychlé speciaci, nebo extinkci (vymírání) druhů.

Nejčastějšími příčinami jsou u rychlé speciace náhoda (náhodné uvolnění nik), kolonizace nového území či evoluční novinka (semennost u rostlin). Konkrétně u rychlé speciace savců na počátku třetihor jsou příčinami dvě evoluční novinky (termoregulace a živorodost) i náhodná změna podmínek, kdy došlo k vymření dinosaurů a uvolnění ekologických nik.

Vymírání (extinkce)

Vymírání, neboli extinkce, je zánik existence daného konkrétního taxonu, nejběžněji druhu. Jde o konečný osud každého druhu, kdy je nahrazen novým a lépe adaptovaným druhem (typický příklad dinosauři -> savci a ptáci).

Extinkce jsou nezávislé na evolučním stáří druhu, ale na taxonomickém postavení a ekologické nice. Například vlivem trofické úrovně a velikostí populace vymírají malí herbivoři méně často než velcí predátoři. Malé populace a populace vázané na velmi specifické podmínky jsou k vymírání obecně náchylnější.

Podle hypotézy červené královny se druh musí neustále vyvíjet nejen kvůli změnám prostředí, ale také protože se ostatní druhy taktéž vyvíjí. Jinak takový druh zvyšuje pravděpodobnost své vlastní extinkce.

Hromadná vymírání

Hromadné vymírání je událost, při které dochází k extinkci vysokého počtu druhů, čímž významně klesne biodiverzita. V historii Země došlo k hlavním hromadným vymíráním, při kterých vymřelo více než 75 % druhů, v těchto pěti obdobích:

  • ordovik-silur
  • svrchní devon
  • perm-trias
  • trias-jura
  • křída-paleogén

Ordovicko-silurské vymírání

Na pomezí ordoviku a siluru, zhruba před 435 až 443 miliony let, došlo nejspíše poklesem CO2 k náhlému globálnímu ochlazení. Následně došlo opět k globálnímu oteplení. Vymřelo tehdy 25 % mořských čeledí (suchozemské ještě prakticky nebyly), což bylo zhruba 85 % druhů.

Vymírání ve svrchním devonu

Ve svrchním devonu, zhruba před 365 až 375 miliony let, došlo nejspíše z klimatických důvodů (příčiny nejasné) k další masové extinkci. Kvůli poklesu obsahu kyslíku ve světovém oceánu a poklesu jeho hladiny vymřelo asi 19 % čeledí, což činilo cirka 75 % druhů. Vymírání však mohlo trvat několik miliónů let a bylo spíše postupné. Novější poznatky naznačují, že mohlo být způsobeno rapidním zalesňováním kontinetů.

Permské vymírání

Na pomezí permu a triasu, zhruba před 252 miliony let, došlo k největšímu hromadnému vymírání v historii Země. Jeho příčinou byla patrně tektonická aktivita při vzniku kontinentu Pangae, dále vulkanická aktivita na Sibiři a z toho vyplývající klimatické změny a acidifikace oceánů. Celkem vymřelo až 51 % mořských čeledí a 95 % druhů.

Vymírání na konci triasu

Na pomezí triasu a jury, zhruba před 201 miliony let, dochází z neznámých příčin (spekuluje se o opětovné tektonické aktivitě) k vymření 23 % čeledí, tedy asi 76 % druhů.

Vymírání na pomezí křídy a paleogénu

Na pomezí křídy a paleogénu, zhruba před 66 miliony let, došlo patrně pádem vesmírného tělesa k nejznámějšímu vymírání, a to extinkci dinosaurů. Objevují se však názory, že dinosauři již pomalu vymírali dříve, za což by mohla změna vegetace, nejpravděpodobněji pak nástup krytosemenných rostlin. Vymřelo 17 % čeledí a přibližně 80 % druhů.

Studijní materiály Biogeografie

Téma Makroevoluce je součástí studijních materiálů Biogeografie. Tento předmět byl vyučován na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity. Přejděte na rozcestník témat (1. tlačítko), nebo si přečtěte předcházející (2. tlačítko) či následující (3. tlačítko) téma.