Vegetace Evropy

Počátek výzkumu vegetace Evropy a její členění do rostlinných prostorových společenstev se datuje do počátku 20. století. Na tomto počátku stojí Josias Braun-Blanquet (1884-1980), zakladatel fytocenologie, nauky o rostlinných společenstvech.

Níže jsou pak vypsána a popsána vybraná společenstva evropského významu a stručně shrnuta systematizace prostorových společenstev na území ČR.

Braun-Blanquetovská fytocenologie

Braun-Blanquetovská fytocenologie je založena na zkoumání vegetace pomocí fytocenologického snímkování. Toto snímkování spočívá v zápisu druhů a jejich pokryvností na vymezené ploše.

Výsledný fytocenologický snímek se pak sestává z pokryvností a seznamů druhů pro jednotlivá patra, kdy:

  • E3 značí stromové patro
  • E2 keřové patro
  • E1 bylinné patro
  • E0 mechové patro

Pro určení pokryvnosti se obvykle používá semikvantitativní Braun-Blanquetova devítičlenná stupnice. Velikost fytocenologického snímku se volí dle typu společenstva, kdy v lesech jeho plocha činí 100 až 400 m2 a v travinné vegetaci 1 až 25 m2.

Fytocenologické snímky jsou obvykle ukládány v národních (ČNFD) a mezinárodních (EVA) databázích. Vegetaci lze pak klasifikovat do typů na základě druhového složení, což je jeden z pilířů evropské ochrany přírody. Na této bázi byl i vytvořen hierarchický systém vegetačních typů používaný v Evropě:

  • třída (latinsky pojmenované, nejvyšší, koncovka -etea)
  • řád (-etalia)
  • svaz (-ion)
  • asociace (-etum)

Seznam evropských vegetačních jednotek lze najít na EuroVegChecklist.

Vegetační typy Evropy

Mezi několik vybraných a níže popsaných vegetačních typů (společenstev) Evropy patří:

  • mediteránní sklerofytní lesy a křoviny
  • submediteránní lesy
  • mezofilní opadavé listnaté a smíšené lesy temperátní Evropy
  • stepi a lesostepi východní Evropy
  • boreální lesy severní Evropy
  • vegetace arktické tundry

Mediteránní sklerofytní lesy a křoviny

Mediteránní sklerofytní lesy a křoviny jsou typické teplým a scuhým létem, kdy převažuje výpar nad srážkami, a mírnou zimou s ročním maximem srážek.

Vyskytuje se zde charakteristická půda s označením Terra rossa, hluboká jílovitá půda vápencových zvětralin zbarvená Fe2O3. Dále se zde často vyskytují rendziny.

Jsou přítomná lesní společenstva s dominancí stálezelených tvrdolistých druhů dubů (dub okrouhlolistý, Quercus rotundifolia). Typickým druhem je olivovník evropská, jehož rozšíření koresponduje s vymezením mediteránní oblasti. Častým druhem jsou i borovice, které obsazují zejména extrémní a narušená stanoviště. Přítomné jsou také lužní lesy s topoly, platany nebo jasany.

Málo světla v podrostu je příčinou realtivně malého množství bylinných druhů. Řada rostlin má také liánovitý vzrůst. Díky relativně časté pastvě zvířat se zde prosadily ostnaté druhy.

Macchie

Macchie jsou křovinná vegetace mediteránu, rozlišujeme dva druhy:

  • primární macchie (přirozené vždyzelené křoviny nejteplejších a nejsušších míst)
  • sekundární macchie (tzv. matorral, husté vysoké křoviny na stanovištích doubrav)

Submediteránní lesy

Submediteránní lesy tvoří přechod mezi společenstvy mediteránních a temperátních lesů Evropy. Jsou tvořeny opadavými dřevinami, především duby. V mediteránu se tato vegetace vyskytuje v horách, potom hovoříme o supramediteránním stupni.

Klimaticky se od mediteránu liší absencí letního aridního období a nevýrazností zimního srážkového maxima.

Mezofilní opadavé listnaté a smíšené lesy temperátní Evropy

Mezofilní opadavé listnaté a smíšené lesy temperátní Evropy jsou nejběžnějším typem společenstev v Evropě. Dělí se na 2 základní oblasti:

  • atlantská oblast
  • kontinentální oblast

Atlantská oblast

Atlantská oblast je charakterizovaná malou roční amplitudou teplot, zimy jsou bez mrazů. Srážky jsou trvale vysoké s mírným poklesem v létě.

Převažují bučiny, doubravy a jaseniny. Vyskytují se zde i vždyzelené rostliny.

Kontinentální oblast

Kontinentální oblast je typická vyššími rozdíly letních a zimních teplot (přítomnost mrazů). I sezonalita srážek je výraznější, maxima dosahují srážkové úhrny v letním období. Typický je výskyt hnědých lesních půd.

Dominují bučiny s jedlí, doubravy, dubohabřiny s příměsí smrku, borové a lipové doubravy a bory. Buk ve východní Evropě pak chybí.

Stepi a lesostepi východní Evropy

Nejdůležitějším klimatickým faktorem stepí a lesostepí východní Evropy je sucho. Zatímco ve stepích se roční úhrn pohybuje od 350 do 450 mm, v lesostepích od 400 do 550 mm. Vedlejším faktorem jsou pak silné mrazy nízká sněhová pokrývka (málo srážek a odvívání silným větrem).

Půdy vznikly většinou na spraších, ať už jde o černozemě, těžké a jemnozrnné půdy či tzv. kaštanozemě vzniklé na těžkých spraších v aridním klimatu. Společenstvo ovlivňují občasné požáry.

Stepní vegetace

Stepní vegetace se nachází v sušších oblastech a je tvořena společenstvy travin a bylin.

Lesostepní vegetace

Lesostepní vegetace se nachází ve vlhčích oblastech na přechodu mezi stepní a lesní vegetací. Jde o jakousi mozaiku travino-bylinní a lesní vegetace.

Stepní louky a luční stepi se střídají s doubravami s dubem letník a šípákem, javory či jilmy, bory, smíšenými borodoubravami či s březo-borovými lesy.

Boreální lesy severní Evropy

Klima boreální lesů je charakterizováno průměrnou roční teplotou -2 až 5 °C, přičemž směrem k východu klesají a stoupá kontinentalita. Roční v nich spadne průměrně 450-550 mm, na norském pobřeží jsou však úhrny vyšší.

Nachází se zde většinou podzoly s kyselou reakcí. Permafrost v evropské části boreálních lesů chybí.

Jde povětšinou o jehličnaté nebo smíšené lesy s dominancí smrku nebo borovice, v příměsi se pak nachází nenáročné listnáče (např. bříza, topol, osika). Na jihu boreální zóny jsou lesy smíšené s některými temperátními druhy (dub, lípa, javor, jilm). Přítomnost rašelinišť.

Vegetace arktické tundry

Vegetace arktické tundry je travinná a keříčkovitá. Nachází se pouze v nejsevernějších částech Evropy. Polární hranici lesa tvoří ve Skandinávii bříza pýřitá, v evropské části Ruska smrk sibiřský a na Uralu modřín sibiřský. V horách navazuje na alpínskou vegetaci, zde je často horní hranice lesa ještě snížena pastvou sobů.

Vegetace ČR

Naprostou většinu území ČR pokrývá mezofilní opadavý listnatý a smíšený les temperátní Evropy. Pro podrobnější členění vegetace ČR do prostorových společenstev se používá několik způsobů, například systém bioregionů, nejpoužívanějším jsou však biotopy podle Katalogu biotopů ČR.

Jednotlivé biotopy mají charakteristické diagnostické a dominantní druhy, podle kterých bývají vymezeny:

  • diagnostické druhy (značka Dg, druhy vyskytující se hlavně v daném biotopu, zatímco ve většině jiných biotopů jsou vzácné nebo chybějí)
  • dominantní druhy (značka Dm, druhy tvořící podstatnou část biomasy jednotlivých porostních pater)

Studijní materiály Biogeografie

Téma Vegetace Evropy je součástí studijních materiálů Biogeografie. Tento předmět byl vyučován na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity. Přejděte na rozcestník témat (1. tlačítko), nebo si přečtěte přecházející (2. tlačítko) a následující (3. tlačítko) téma.