Invazní procesy ve světě a ČR

Pohled na invazivní procesy, tedy zavlečení nepůvodního druhu, jeho naturalizace a poté invaze, ve světě (a potažmo tak i ČR) a jejich patrností jsou součástí invazní ekologie.

Mezi nejvíce invazivní druhy, podle toho, v kolika regionech světa se chovají invazivně, patří lantána (Lantana camara), plchoplod otevřený (sodomské jablko, Calotropis procera) či tokozelka nadmutá (Eichhornia crassipes).

Základní patrnosti rostlinných invazí ve světě

Mezi základní patrnosti rostlinných invazí ve světě patří tyto vybrané poznatky:

  • Větší invadovanost ostrovů než pevniny
  • Nový svět je invadován více než Starý svět
  • Temperátní a boreální zóna je invadována více než tropy
  • Nížiny jsou více invadovány než horské oblasti

Větší invadovanost ostrovů

Větší invadovanost ostrovů než pevniny vyplývá z menšího počtu druhů na ostrovech a tím pádem i vyšší dostupnosti volných nik. Některé z nich jsou pak vhodné pro osídlení nepůvodními druhy.

Navíc, nepůvodní druhy zavlečené na ostrovy jsou vybírány z obrovských souborů odjinud. Je pak pravděpodobné, že jsou v těchto souborech konkurenčně silnější druhy, než jaké se vyvinuly v omezených souborech druhů na ostrově.

Nový svět je invadován více než Starý

Zavlékání rostlin se zámořskou kolonizaci probíhalo asymetricky a Nový svět byl (a je) invadován více než Starý svět. Jednou z příčin je větší selekce adaptace na soužití s člověkem u druhů Starého světa. Druhy Starého světa pak také v minulosti více migrovaly a lépe se adaptoval na konkurenci s mnoha jinými druhy.

Temperátní a boreální zóna je invadována více než tropy

Vyšší invadovanost temperátní a boreální zóny než tropů souvisí s faktem, že intenzita zámořského obchodu mezi mimotropickými oblastmi je vyšší. Navíc, velká produktivita a rychlá obnova tropické vegetace po případné disturbanci omezuje možnost invaze.

Tropické ostrovy jsou však invadovány podobně jako všechny ostatní, fenomén ostrova je v případě invazních procesů silnější než fenomén tropů.

Nížiny jsou více invadovány než hory

Horské oblasti jsou méně invadovány než nížiny, a to díky menšímu počtu antropogenních disturbancí, menšímu zavlékání diaspor a omezené konektivitě horské krajiny.

Navíc, pro druhy nížin je obtížné se adaptovat na horské podmínky a naopak pro druhy horských oblastí se nížiny chovají jako migrační filtr, přes který se nedostanou.

Příklady známých invazí v Severní Americe, Evropě a Austrálii

Níže jsou velmi stručně uvedeny příklady nejznámějších světových invazí, které jsou ve všech případech živočišné. Mezi ukázku invaze v Severní Americe patři:

  • špaček obecný (Sturnus vulgaris zavlečen na východní pobřeží USA v roce 1896, roku 1980 dosáhl západního pobřeží a v roce 1990 se vyskytoval již na většině území Kanady)
  • vrabec domácí (Passer domesticus zavlečen roku 1852 na východní pobřeží USA a později na další místa, v roce 1900 se již vyskytoval prakticky na celém území kontinentálních USA)

Nejznámějšími živočišnými invazemi v Evropě jsou patrně tyto dvě:

  • ondatra pižmová (Ondatra zibethicus byla introdukována roku 1905 v Čechách, v roce 1957 byla již rozšířena až k pobřeží Severního moře, v Rakousku, Uhrách a jinde)
  • mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata byla zanesena na západní francouzské pobřeží v roce 1921, v roce 1960 již byla přítomná na celém Pyrenejském poloostrově, území ČSSR a v západní části SSSR)

Patrně nejznámější je biologickými invazemi známá Austrálie, jmenujme si však jen dvě z těch nejvýznamnějších:

  • zajíc polní (Lepus europaeus byl roku 1860 a v dalších letech vysazen na několika místech Austrálie, v roce 1980 se pak vyskytoval na prakticky celém kontinentu)
  • liška obecná (Vulpes vulpes je hlavní příčinou extinkcí drobných savců v Austrálii, liška se objevila v Austrálii kolem roku 1880 a v roce 2000 se již vyskytovala prakticky na celém kontinentu)

Česká republika a invaze

Podle výzkumu z roku 2012 (Pryšek) existuje v České republice 62 invazních a 407 naturalizovaných druhů. Nejvíce nepůvodních druhů pochází z Mediteránního regionu, ve většině případů jde o archeofyty.

Nejvíce jsou postiženy invazemi stanoviště v nížinách podél velkých řek, zejména Labe. To platí zejména o invazí druhů typů black&grey, tedy nejhorších invazních druhů ČR nacházejících se na blacklistu a greylistu.

Invadovanost biotopů v lokálním měřítku

Vyšší šance rostlinné invaze

Mezi hodně invadované biotopy patří:

  • orná půda
  • pobřežní duny
  • sešlapávané plochy
  • ruderální bylinná vegetace
  • rákosiny a ostřicové porosty

Obecně se dá očekávat vysoká invazibilita tam, kde jsou:

  • živinami bohaté půdy
  • časté a silné disturbance
  • fluktuace dostupnosti limitujících zdrojů

Nižší šance rostlinné invaze

Mezi málo invadované biotopy se řadí:

  • rašeliniště
  • alpínská a subalpínská vegetace
  • vřesoviště na chudých půdách

Malá invazibilita bývá obecně v místech, kde jsou:

  • živinami chudé půdy
  • malé disturbance
  • dostupnosti limitujících zdrojů vyrovnané v čase

Příklady invazních rostlin ČR

Z 62 invazivních rostlin Česka, z nich naprostá většina jsou neofyty, jsou těmi nejtypičtějšími příklady tyto invazní druhy:

  • netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora, Asie, introdukce 1870)
  • netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera, Asie, zavlečení 1896)
  • křídlatka japonská (Reynoutria japonica, Asie, zavlečení 1892)
  • zlatobýl kanadský (Solidago canadensis, Severní Amerika, 1838)
  • bolševník velkolepý (Heracieum mantegazzianum, Evropa, introdukováno 1862)
  • peťour malokvětý (Galinsoga parviflora, Jižní Amerika, zavlečeno 1880)
  • lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus, Severní Amerika, 1895)
  • slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus, Severní Amerika, 1885)

Studijní materiály Biogeografie

Téma Invazní procesy ve světě a Česku je součástí studijních materiálů Biogeografie. Tento předmět byl vyučován na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity. Přejděte na rozcestník témat (1. tlačítko), nebo si přečtěte přecházející (2. tlačítko) a následující (3. tlačítko) téma.