Legenda mapy

Legenda mapy je seznam mapových značek, případně další vysvětlivky sloužící k používání mapy. Jde o základní kompoziční prvek, který by až na výjimky neměl v mapové kompozici chybět, a její vypracování patří mezi nejzávažnější a nejobtížnější úkoly při tvorbě mapy.

Výjimku tvoří forma legendy jakožto vysvětlivek v samostatné knižní příloze u velmi komplikovaných děl (např. geologické mapy), v jednotlivých listech se pak legenda nevyskytuje a množství znaků je v nich mnohem vyšší.

Dalším speciálním případem jsou mapové aplikace, kde může mít interaktivní podobu.

Proces kartografického kódování

Proces sestavení legendy lze též pojmenovat jako proces kartografického kódování. Základem pro zpracování legendy je obsah konkrétní mapy, třídění použitých kartografických znaků do skupin a hierarchizace těchto znaků v rámci skupin. Při tom je třeba brát ohled na význam znázorňovaných objektů či jevů a zásady izomorfismu.

Dělení legendy

Legendu lze sestavit dle charakteru obsahu mapy, pak může být legenda:

jednoduchá (tj. prvková, elementární; obvykle na analytických mapách),
kombinovaná (obvykle na komplexních mapách),
složená kombinovaná (tj. tabulková, klasifikační schémata; obvykle na syntetických mapách).

Podle typu mapy pak může být legenda:

typologická (mapy s rozpracovanou typologií či klasifikací prvků obsahu),
regionální (mapy mozaikové, zachycující individuální území),
chronologická (mapy znázorňující genezi, stratigrafii či časovou dynamiku jevů).

Kartografické zásady tvorby legendy

Pro to, aby plnila legenda svou funkci co nejefektivněji, je až na výjimky nutné dodržovat základní kartografické zásady, mezi něž patří:

úplnost legendy,
musí být v souladu s označováním na mapě,
srozumitelnost, čitelnost a dobrá zapamatovatelnost,
musí být sestavena v logicky uspořádaný systém,
nezávislost legendy.

Úplnost legendy

Úplnost legendy lze chápat tak, že jsou v ní obsaženy všechny prvky nutné k dekódování informace. To znamená, že v legendě by měly být všechny znaky použité v mapě. Do výjimek úplnosti legendy patří například tematické mapy, kdy prvky topografického podkladu mohou, ale nemusí být zahrnuty v legendě. Rovněž se úplnost legendy nevztahuje na matematické, doplňkové a pomocné prvky obsahu mapy.

Soulad s označením na mapě

Legenda musí být v souladu s označováním na mapě, tj. musí označovat stejné stejným. Je častou chybou, že znaky v legendě a na mapě nejsou provedeny stejně, nejčastější chybou je pak rozdílná velikost znaků. Ta je následovaná špatnou barvou či tvarem znaku.

Srozumitelnost, čitelnost a dobrá zapamatovatelnost

Taktéž musí být srozumitelná, čitelná a dobře zapamatovatelná. Musí být vypracována dle zásad jazyka mapy s ohledem na okruh budoucích uživatelů.

Legenda jako logicky uspořádaný systém

Logicky uspořádaný systém legendy je pro dobrou orientaci v ní nezbytný. Pokud je to možné, tento systém by měl odpovídat reálné struktuře zobrazeného jevu. Rovněž bychom měli v rámci skupin zachovávat posloupnost znaků (nejdůležitější nahoru, nejméně důležitý dolů). Příkladem může být seskupení znaků představující sídla do jedné skupiny a seskupení znaků reprezentujících silnice do druhé. V případě sídel pak budou znaky seřazeny kupříkladu dle počtu obyvatel, silnice pak dle tříd (dálnice nejvýše, silnice III. třídy nejníže).

Nezávislost legendy

Nezávislostí legendy se rozumí zamezení duplicitní kartografické reprezentace jednoho jevu. Jeden objekt či jev musí být jednoznačně přiřaditelný k jednomu znaku a naopak. Příkladem porušení nezávislosti legendy je výskyt kategorie „kostel“ a „církevní objekt“ na jedné mapě. Kostel lze pak přiřadit pod znak reprezentující kostel i církevní objekt, což je matoucí.

Další zásady při sestavování legendy

Pro sestavování legendy existuje mnoho dalších zásad a rad. Mezi ně patří například poučka o optimálním počtu znaků v legendě. Podle profesora Šimáka je tento počet použitý v legendě (tzn. i mapě) nejvýše 25 až 30. Podle Ratajskiho by pak celkový počet znaků v jednotlivých skupinách neměl překročit číslo 7.

Legenda by měla být dále umístěna blízko mapového kresby a nepoužívá se pro ni nadpis „Legenda“. Pokud v ní znak popisuje jeden jev (například les), popisuje se v jednotném čísle. Nicméně, pokud souhrnně vyjadřuje více jevů či objektů (například chaty areálovým znakem), používá se popis v množném čísle.

V hierarchicky uspořádané legendě je vhodné každou úroveň popsat jiným písmem, a to například pomocí odlišné velikosti fontu, tloušťkou písma či verzálek. Alespoň první a druhá úroveň by měla být odsazená. Dále, ikdyž se v legendě vyskytuje pouze jedna kategorie ve skupině, musí být jako kategorie popsána.

Studijní materiály GIS, geoinformatika a kartografie

Téma Legenda mapy je součástí studijních materiálů GIS, geoinformatika a kartografie vytvořených zejména na podkladě předmětů vyučovaných na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity. Přejděte na rozcestník témat, případně na téma předcházející či následující.