Ekologické šíření druhů

Ekologické šíření druhů je typ disperze, při níž se druh šíří z místa narození pouze v rámci svého areálu, tedy tam, kde už byl. Ekologické šíření je de facto neustálým procesem, ale jen vzácně vyústí v reálnou změnu geografického rozšíření druhu.

Do ekologického šíření se zahrnují i sezónní migrace živočichů za potravou či tzv. irupce, epizodické exploze ve velikosti populací a rozsahu areálů živočichů, které jsou typické například pro sarančata.

Způsoby ekologického šíření u rostlin

Pro ekologickou disperzi u rostlin je důležitým pojmem diaspora, kterou se v tomto kontextu rozumí část rostliny určená k šíření, a to ať už jde o semeno, plod, spóru aj.

Ekologické šíření diaspory rostliny se pak může dít několika způsoby:

  • autochorie
  • barochorie
  • rozrůstání
  • anemochorie
  • hydrochorie
  • zoochorie
  • myrmekochorie

Autochorie

Autochorie je způsob šíření vlastními silami. Diaspora rostliny, v tomto případě semena, jsou vystřelována aparátem rostliny. Dostřel semen závisí zejména na síle vystřelovacího aparátu, hmotnosti, tvaru a povrchu semen a výšce umístění semen.

Autochorie je častá u druhů s lusky a tobolkami. Nejběžnějším příkladem autochorie z české flóry jsou netýkavky.

Barochorie

Barochorie je ekologické šíření diaspor prostřednictvím gravitace, tedy pohybem semene pádem na zem. Pokud je barochorie hlavním způsobem disperze rostliny, její semena jsou pak za tímto účelem většinou velká a těžká, mající kulovitý či elipsoidní tvar.

Barochorií se v podmínkách českého prostředí šíří například dub či jírovec (kaštan).

Rozrůstání

Rozrůstáním se míní šířením klonálním rozrůstáním kořenů, oddenků nebo šlahounů. Jde sice o jednoduchý mechanismus, ale trpí pomalostí a malou efektivitou.

Mezi rostliny typicky rostoucí v Česku a šířící se pomocí rozrůstání patří například lipnicovité a šáchorovité druhy, kosatec, pryskyřník plazivý či jahodník.

Anemochorie

U anemochorie je disperzním médiem vítr. Ekologické šíření větrem je tím nejčastějším způsobem disperze v říši rostlin, není však ve všech biotopech stejně zastoupen. Je sice velmi výhodné na otevřených stanovištích jako jsou stepi, pouště, hory či tundra, ale například v podrostech stromů je velmi nevýhodný.

Délka doletu diaspory rostliny závisí na přítomnosti létacího zařízení, síle aktuálního větru, hmotnosti diaspory a umístění jejího těžiště a na počáteční výšce.

Druhy využívající šíření pomocí větru si osvojují obvykle různé anemochorní strategie:

  • minimalizace hmotnosti a maximalizace množství diaspory (velké množství spórů či malých semen; například kapraďorosty)
  • přítomnost létacího zařízení snižující relativní hmotnost a brzdící pád diaspory (například pampelišky, lípy, jasany)
  • strategie stepního běžce (semena se šíří pomocí celé rostliny, která má kulovitý tvar a ve větru se přesunuje, typicky znázorněno ve westernech)
Stepní bežci (anglicky Tumbleweed) jako invazivní rostlina v USA

Hydrochorie

Při hydrochorii se diaspory šíří tekoucí vodou. Podle typu tekoucí vody, prostřednictvím níž uskutečňuje rostlina disperzi, rozlišujeme tyto druhy hydrochorie:

  • pomocí dešťové vody (tzv. ombrochorie) – krátké vzdálenosti, využívá např. šalvěj
  • pomocí potoků a řek – na vzdálenost několika metrů až desítek kilometrů, využívá např. vrba
  • pomocí mořských proudů (tzv. talassochorie) – až tisíce kilometrů, využívá např. kokosovník

U rostlin využívající hydrochorii se nejčastěji objevují tyto adaptace:

  • přítomnost plováků obsahující vzduch
  • tvrdosemennost pro rezistenci proti poškození vodou
  • využití vegetativních diaspor, např. oddenků a větví

Zoochorie

Zoochorie je typ disperze rostlin, při níž se diaspory šíří díky živočichům, nejčastěji pak pomocí ptáků, savců, hmyzu či člověka. Jde o efektivní a cílený způsob (dle habitu živočicha) ekologického šíření v řádu metrů i více než desítek kilometrů.

Rozlišujeme dva typy zoochorie, a to:

  • epizoochorie (povrch těla živočicha)
  • endozoochorie (uvnitř těla živočicha)

Epizoochorie

Epizoochorie je šíření rostlin pomocí diaspor roznášených na povrchu těla živočicha. Rozlišujeme dva typy epizoochorie:

  • pravá epizoochorie (diaspory jsou na povrchu živočicha přilnavé, jsou opatřeny háčky, slizem, chloupky či jinými adaptacemi)
  • nepravá epizoochorie (diaspory nejsou opatřeny žádnou adaptací a šíří se nalepené spolu s blátem nalepeným na povrch živočicha)

Příkladem pravé epizoochorie je svízel přítula (Galium aparine) či lopuch plstnatý (Arctium tomentosum).

Endozoochorie

Endozoochorie je šíření rostlin pomocí diaspor, které jsou uvnitř těla živočicha. Rozlišujeme dva typy endozoochorie:

  • pravá endozoochorie (speciální adaptace diaspor pro šíření přes vnitřek těla živočicha, např. odolnost k trávicím šťavám, dužnatost, nápadná barva, klíčivost po průchodu trávicím traktem aj.)
  • nepravá endozoochorie (bez speciální adaptace diaspor, často dochází ke ztrátě klíčivosti při průchodu trávicím traktem)

Mezi příklady pravé endozoochorie u rostlin v českém prostředí patří ostružiník jilmolistý (Rubus ulmifolius), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) či jmelí bílé (Viscum album).

Myrmekochorie

Myrmekochorie je podtyp zoochorie, při níž dochází k šíření diaspor rostlin pomocí mravenců. K disperzi rostliny pak dochází na krátké vzdálenosti, ale za to hustě. Adaptacemi na myrmekochorii jsou nejčastěji semena s vysokým obsahem cukru nebo oleje, někdy obsahující tzv. masíčko (odborněji ariloid).

Myrmekochorie se nejčastěji objevuje u druhů jarních a podzimních, zejména pak geofytů. Z české flóry využívá tento způsob ekologického šíření brambořík břečťanolistý (Cyclamen hederifolium) či dymnivka (Corydalis sp.).

Sezónní migrace živočichů

Sezónní migrací živočichů se rozumí každoroční pohyby organismů z jednoho pravidelně obydleného geografického regionu do regionu jiného, a to za účelem:

  • získání potravy,
  • rozmnožování se,
  • nebo vyhnutí se nepříznivým podmínkám.

Euareál je oblast, ve které daný se daný migrující druh rozmnožuje. Epiareál je pak region, do kterého druh migruje, aby se vyhnul nepříznivým podmínkám (např. vlaštovky odlétají tzv. „do teplých krajin“). Soubor epiarálu a euarálu tvoří dohromady holoareál. Jedinci se mezi těmito dvěma areály pohybují zpravidla po stejných migračních trasách.

Studijní materiály Biogeografie

Téma Ekologické šíření druhů je součástí studijních materiálů Biogeografie. Tento předmět byl vyučován na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity. Přejděte na rozcestník témat (1. tlačítko), nebo si přečtěte přecházející (2. tlačítko) a následující (3. tlačítko) téma.